Archiv pro štítek: Tuky

Nejste bezmocní – jaká strava pomáhá vyléčit

14993524_10208261833766575_857828612661955307_nČasto si zapisuju tipy na něco zajímavého a přínosného. A tak se ke mně dostala i kniha Nejste bezmocní od Kelly A. Turner s pod-titulkem – co můžete dělat proti rakovině.

Autorka zkoumala životy asi tisícovky lidí, u kterých došlo k tzv. radikální remisi rakoviny. Spontánní ústup onemocnění bez lékařského zásahu. Co měly všechny tyto případy společné? To je obsahem celé knihy. Jedná se o devět faktorů, které se vyskytovali u všech případů remise. Určitě není divu, že jedním z těchto faktorů byla radikální změna stavování.

 Devět společných faktorů vyléčení

  1. radikální změna stravování
  2. převzetí zodpovědnosti za vlastní zdraví,
  3. naslouchání intuici,
  4. užívání bylin a doplňků stravy,
  5. uvolnění potlačených emocí,
  6. prožívání pozitivních emocí,
  7. přijetí podpory od druhých,
  8. prohloubení spirituality
  9. a pádné důvody, proč žít.

Přijde mi to celé nad míru zajímavé. Co bod, to perla!

Knihu mám teprve rozečtenou a tak dnes zůstanu pouze u bodu jedna – u stravy. K těm dalším faktorům napíšu něco příště, až knížku dočtu. Myslím, že to celé lze vztáhnout nejen k rakovině, ale i dalším tzv. závažným onemocněním. A taky jako prevence – to je snad ještě důležitější. Jinak řečeno, následující poznatky jsou ku prospěchu všem.

„Nechť je strava tvým lékem a lék tvou stravou.“ – Hippokratés

Toto řekl Hippokratés před více než dvěma tisíci lety. Jak je tedy možné, že se dnes studenti medicíny téměř vůbec neučí o výživě? O výživě jakožto léku. Tyto úvahy necháme teď stranou a podíváme se, co pomohlo v oblasti stravy tisícovce lidí dostat se z rakoviny.

Faktor 1. – radikální změna stravování

reflecting VOLNĚUrčitě by se dalo polemizovat, co konkrétně je pro koho vhodné a proč. Výživa je jen jeden z faktorů, který má vliv na naše zdraví. Pro někoho okrajový, pro jiného zásadní. Důležitá je informace, že kvalita stravy má vždy vliv na naše zdraví. Vždy je potřeba trochu experimentovat a hlavně převzít zodpovědnost za vlastní zdraví (viz druhý faktor vyléčení).

Spontánní ústupy rakoviny bez lékařského zásahu – co mají společeného v oblasti stravy

  • značné omezení (či úplné vyloučení) cukru, masa, mléčných výrobků a průmyslově zpracovaných potravin
  • značné zvýšení konzumace zeleniny a ovoce
  • konzulmace BIO-potravin
  • pití filtrované vody

Můj pohled na věc

Co se týká vyloučení či omezení, byla bych striktní u rafinovaného cukru a průmyslově zpracovaných potravin. Já osobně bych šla cestou výrazného snížení veškerých sacharidů ve stravě. Důvod je i ten, že rakovinné buňky potřebují k přežití glukózu, zdravé buňky dokáží fungovat i díky látkám zvaným ketony. Ty vznikají při využívání tuku jako zdroje energie. U mnohých onemocněních se jeví nízkosacharidová strava jako jedna z nejúčinnějších. A může mít opravdu velké výsledky.

Dále je potřeba chránit organizmus před nadměrným příjmem toxinů – ať už z jídla, z kosmetiky, vody. Jistě, že se nevyhneme všem škodlivinám, ale podstatnou část můžeme odfiltrovat. V neposlední řadě (a možná, že je to i nejdůležitější) bychom se měli vyvarovat „toxických myšlenek“.

Cukr

Dát pryč rafinovaný cukr je zásadní. Velice ku prospěchu je i snížení rychle vstřebatelných sacharidů, jako jsou brambory, rýže, těstoviny a další výrobky z bílé mouky. Spolu se snížením sacharidů navyšujeme příjem zdravých tuků: kokosový olej bio lisovaný za studena a další kokosové produkty, avokádo, olivy, máslo či ghí (přepuštěné máslo), vaječný žloutek, semínka a ořechy – tady pozor na původ a žluknutí. Spousta tuku se vyskutuje v potravinách přirozeně, není důvod je odtučňovat či odstraňovat (např. mléčný tuk či vaječný žloutek).

Mléčné výrobky

Téma mléčných výrobků je široké. Mohou škodit i prospívat. Jsou lidé s intolerancí mléčných bílkovin či mléčného cukru. Nejvíce problematická je u mléčných produktů hlavně jejich průmyslová výroba (homogenizace mléka a další zásahy, rezidua růstových hormonů, antibiotik, v neposlední řadě také neetické zacházení se zvířaty).

Co můžeme udělat?

  • dát přednost fermentovaným výrobkům, plnotučným, dále výrobkům které pocházejí od zvířat z pastvy (ne krmených obilím), např. z biofarem
  • vhodné jsou i ovčí a kozí produkty 
  • mějme na paměti, že mléko je hlenotvorné, tudíž absolutně nevhodné při rýmě, nachlazení, astmatu
  • při vyloučení mléčných výrobků dbát na jiný příjem vápníku, což není zase takový problém (listová zelenina, luštěniny, ořechy, spirulina…)

Maso

Nemyslím si, že by výrazně škodilo maso samo o sobě – co škodí, je jeho nešetrná úprava (grilování, smažení), průmyslové zpracování (nitrátové soli a další látky v masných výrobcích typu klobása, salám) a původ – tedy zacházení se zvířaty (velkochovy – rezidua růstových hormonů, antibiotik, nepřirozená strava zvířat měnící složení masa).

Není nutné zcela se vzdát masa, stejně jako není nutné maso jíst. Problém je v tom, že většina lidí, kteří jedí maso (každý den, nebo dokonce několikrát denně), jedí právě maso z velkochovů, průmyslově zpracované, často v podobě uzenin.

Co dělat? Dát přednost vařenému, dušenému či jinak šetrně připravenému masu z ekologických chovů a podle našeho individuálního nastavení případně také omezit jeho množství.

Průmyslově zpracované potraviny

Potraviny vyrobené z bílé mouky a cukru, běžné pečivo, průmyslové sladkosti, těstoviny, různé hotovky a konzervy. To je mrtvá strava. Taková potrava nám ubírá energii. My ji naopak, především v nemoci, potřebujeme dodávat. Proto je důležité jíst co nejvíce čerstvé potraviny v čele se zeleninou.

Chcete-li jíst obiloviny, vybírejte spíše bezlepkové a celozrnné, jako je třeba neloupaná rýže nebo pseudoobilovina quinoa.

Léčivá síla zeleniny a ovoce

mrkev a cibule VOLNĚKonkrétně proti rakovině nejlépe působí brukvovitá česnekovitá zelenina – zelí, brokolice, květák, cibule, česnek, pórek a další. Z ovoce jsou skvělé bobuloviny, jako jsou maliny, borůvky, rybíz, ostružiny apod.

Základem naší stravy by měla být hlavně zelenina, ať už syrová, nebo šetrně tepelně upravená. Jednoduše potřebujeme jíst tzv. živou stravu.

Biopotraviny pro detoxikaci organizmu

Při jakékoliv závažné nemoci je potřeba snížit na minimum příjem toxinů do těla. Vřele doporučuji, obzvlášť máte-li diagnostikovanou závažnou chorobu, vyhledávat potraviny bez zbytečných škodlivin, tedy v biokvalitě.

Skvělý může být i půst. Většina živočichů, když onemocní, přestane instinktivně na určitou dobu přijímat potravu a odpočívá, než se uzdraví.

Pití filtrované vody

Další změna, kterou téměř všech tisíc zkoumaných lidí provedlo, byla výměna všech limonád a džusů za čistou pitnou vodu. Přibližně osm sklenic čisté vody každý den. Kohoutková voda není nejlepší, i když se to liší místo od místa. Obsahuje příliš mnoho nevhodných látek – chlór, těžké kovy a další látky, které nechceme přijímat. Dobrým řešením jsou kvalitní vodní filtry napojené na vodovod.

Pár slov závěrem

Uvedené změny ve výživě nelze vzít jako 100% záruku uzdravení. Většina lidí, kteří se díky těmto změnám uzdravili z vážné nemoci, pracovali i s dalšími „faktory vyléčení“. Mnoho z nich spolupracovalo s odborníky. Jiní se ponořili do studia všemožných informací a převzali absolutní kontrolu nad svým zdravím, třeba i proto, že jejich lékař měl negativní přístup.

slunečno VOLNĚAutorka nedává pacientům nějakou falešnou naději ani zaručený návod na uzdravení, ale nabízí reálné možnosti, jak něco smysluplného dělat v situaci, kdy si člověk připadá zcela bezmocný. Důležité je udělat první krok a nezůstávat pasivní. 

Kokosový a palmový olej – dva rozdílné tuky. Udělejte si konečně jasno!

kokosKokosový i palmový tuk patří mezi tzv. nasycené tuky. Už při slově „nasycené“ se možná ošijete, vylekáte nebo se schováte pod postel. Nebojte se ničeho a čtěte dál.

Z dob dávno minulých ještě stále doznívají názory, že všechny nasycené tuky jsou špatné pro naši výživu. Tento omyl pochází pravděpodobně z dob, kdy byla zjištěna škodlivost trans-mastných kyselin. Tyto velice škodlivé látky vznikají při umělém převodu nenasycených tuků na nasycené (ztužování rostlinných olejů hydrogenací). To přesně probíhá při výrobě různých cukrovinek, krekrů, chipsů a dalších šíleností.

Je problém v nasycených tucích?

Po více než padesát let jsme se domnívali, že nám veškeré nasycené tuky škodí, zvyšují cholesterol, ucpávají cévy a způsobují obezitu. Tak lidé začali omezovat nasycené tuky. Ovšem v těch samých padesáti letech stále stoupal výskyt civilizačních nemocí i obezity. Jak to? Protože na vině nejsou nasycené tuky.

Už delší dobu prostě víme, že přírodní nasycené tuky si zaslouží úplně jiný přístup. Důležité je to slovo „přírodní“. Běžně se vyskytující nasycené tuky patřily odjakživa do stravy našich předků a to dokonce jako základ jejich přijímané energie!

Kromě živočišných tuků patří mezi tuky s převahou nasycených mastných kyselin také kokosový, palmový a palmojádrový tuk. Pojďme se podívat nejdříve na tuk kokosový.

Kokosový olej

Tradiční národy tropických oblastí, které mají kokosový tuk jako běžnou součást výživy, netrpívají téměř vůbec oběhovými nemocemi. Jejich cévy jsou v pořádku, neucpávají se.

Kokosový olej naopak disponuje mnoha pozitivy:

  • Působí proti plísním, bakteriím, virům
  • Podporuje kardiovaskulární zdraví
  • Podporuje snižování hmotnosti u obézních jedinců
  • Podporuje imunitní systém
  • Podporuje zdravý metabolismus
  • Je okamžitým zdrojem energie bez ukládání do tukových buněk
  • Omlazuje pokožku při vnějším použití (místo tělového mléka nebo jako masážní olej)
  • Podporuje správnou činnost štítné žlázy!
  • Pomáhá bojovat s diabetem II. typu

Ideální tuk na tepelnou přípravu

To všechno jsou účinky dané jeho složením. Kokosový tuk obsahuje převážně nasycené mastné kyseliny, což z něj dělá tuk tepelně stabilní – je tedy ideální na pečení a další kuchyňské úpravy.

Na teplou kuchyni se rozhodně nehodí hojně používané rostlinné oleje, jako je slunečnicový, řepkový, sojový apod., jelikož obsahují nenasycené mastné kyseliny, které za tepla oxidují! A to je velký problém! Navíc navyšují stravou přijaté množství omega-6, což vede k degenerativním onemocněním. Jejich použití nemohu doporučit.

Zdraví příznivé účinky kokosového oleje

Kokosový olej je největším přírodním zdrojem kyseliny laurové, ze které se v našem těle stává monolaurin – látka která ničí patogenní bakterie a viry (např. chřipkový, virus HIV, herpes).

Je také největším přírodním zdrojem MCT tuků, tedy mastných kyselin se středně dlouhými řetězci. Tyto tuky jsou rychlým zdrojem energie, v játrech se přeměňují přímo na energii, místo aby se ukládaly. Stimulují také metabolismus, pomáhají se snižováním hmotnosti.

Kokosový olej tak pomáhá (nejen!) diabetikům, dokáže totiž nahradit jednoduché sacharidy, jako zdroj rychlé energie. Na konzumaci jednoduchých sacharidů reaguje organizmus nevhodně vysokým vyplavením inzulínu, na MCT tuk nikoliv. To je hodně velká výhoda pro zdraví, protože diabetici obzvlášť potřebují udržet stálou hladinu cukru v krvi.

Jaký kokosový tuk vybrat

Rafinovaný kokosový tuk nemá tak dobré vlastnosti. Vybírejte si proto jen kvalitní bio kokosový olej. Seženete ho tady.

Co olej palmový a palmojádrový?

Kromě kokosového oleje je na trhu ještě olej palmový a palmojádrový. Pojďme si v tom udělat pořádek:

  • Kokosový olej se získává z  jader kokosových ořechů, pocházejících z kokosovníku ořechoplodého.
  • Palmový olej se získává z oplodí plodů palmy olejné.
  • Palmojádrový olej se získává z jader plodů palmy olejné.

A teď přichází ten nevětší problém. Popořádku…

Palmový olej a proč ho nemůžu doporučit

Palmový olej je ve světě masově používán. Je to nejobchodovanější olej na světě. Ztužovaný palmový olej se vyskytuje v ½ všech balených potravin! Jedná se o sušenky, krekry, margaríny, chipsy apod., ale je obsažený i v mýdlech, kondicionérech, rtěnkách… Proč je to tak důležité?

  1. V těch potravinách nám samozřejmě škodí (vadí to ztužení).
  2. Jeho výroba je příčinou naprosto kritického odlesňování deštných pralesů na ostrově Borneo a Sumatra.

Odlesňování mají na svědomí „palmové společnosti“, které se nezdráhají vypalovat deštné pralesy za účelem expanze palmových plantáží. Nezákonně zakládají požáry, berou místním zemědělcům půdu (jejich zdroj obživy), vyhánějí orangutany ze svých domovů. Zaplatí každému, kdo pro ně zabije orangutana. Orangutan je totiž největším „škůdcem“ palem, protože požírá jejich kořínky.

Při současném tempu odlesňování může do roku 2022 zmizet až 98 % nížinných deštných pralesů na Borneu!

Jedná se o biliónový průmysl, se kterým se dá hnout pouze odzdola. Nekupovat výrobky obsahující palmový / palmojádrový olej. V současné době je možné označovat palmový olej na výrobku pod názvem „rostlinný olej“. No, nic moc. Ale již je schválena vyhláška, která od roku 2015 nařizuje označovat přímo „palmový olej“ na obalu výrobku. Řešení do té doby? Jíst co nejvíce průmyslově nezpracované potraviny. Jak jinak.

Moc doporučuju mrknout se na skvělý dokument s názvem Zelená poušť (podívejte se na něj, k dispozici je i zkrácená verze). Mně to dalo zase nový impluz a uvědomění.

Takže?

Užívejte si zdravotních benefitů kokosového oleje v podobě čisté suroviny, na jakoukoliv tepelnou přípravu pokrmů, ale i na péči o pokožku. Kokosový olej se právem řadí mezi superpotraviny.

Paleo z pohledu nutriční terapeutky

paleoRáda bych se vyjádřila k jednomu z fenoménů posledních dvou let. Je jím způsob stravování nazývaný paleo / primal / low-carb (ano, každé z nich se trochu liší, ale pro zjednodušení je házím do jednoho pytle).

Paleo má mnoho zastánců, ovšem odborná veřejnost se k této „dietě“ staví velmi rezervovaně a často ji dokonce označuje jako nebezpečný extrém. Ovšem, vybočení z tradičních doporučení „pestré stravy“ to je. Už jen tím, že paleo používá jako primární zdroj energie tuky místo sacharidů. A tuky jsou přeci zlo, že?

Jistěže ne, vyberete-li si vhodné tuky (viz můj nedávný článek).

Co je to paleo?

Jedná se o výživový směr založený na konzumaci takových potravin, na které jsme jako lidstvo dobře adaptováni. Zastánci tohoto stylu tvrdí, že lidé nejsou dostatečně adaptováni na novodobé potraviny, jako je obilí, mléko, cukr a všechny průmyslově zpracované potraviny. Tyto potraviny se v jídelníčku člověka objevují až posledních 10.000 let. Například obilí začal člověk systematicky konzumovat před přibližně 10.000 lety, mléko ještě později a cukr dokonce teprve před 2.500 lety. Průmyslově zpracované potraviny jsou doménou až posledních několika desetiletí.

Před rozmachem zemědělství se naši předci stravovali hlavně masem, rybami, zeleninou, ovocem, ořechy, různými kořínky. Vše bylo (v porovnání s dnešními běžnými potravinami) de facto v „bio kvalitě“.

Paleo neznamená ládování se masem (natož syrovým!), jak si mnozí myslí. Paleo znamená především nahrazení obilovin zeleninou a vyloučení téměř všech jednoduchých sacharidů (cukr, sladkosti). Trocha ovoce je v pořádku. Příjem bílkovin je hrazen kvalitním masem a vejci.

Z čeho ale čerpá organizmus energii, když dostane tak málo sacharidů? Z tuků! Říká se, že naše tělo nutně potřebuje glukózu, už jen pro funkci mozku. Existuje ale i druhá forma energie pro mozek a tou jsou ketony (které vznikají rozkladem tuků). Na ketony funguje mozek třeba i při delším hladovění. Nepřijímáme-li dostatek cukru nebo tuku, tělo začne spotřebovávat svoji vlastní (tukovou a svalovou) tkáň. Na energii z tuků fungují přirozeně například eskymáci.

Co na to všechno říkám?

Věřím, že pro podstatnou část populace je paleo ve své umírněnější verzi velmi vhodným výživovým stylem. Tou umírněností mám na mysli třeba i občasnou konzumaci obilin. Někteří echt paleo jedlíci odmítají i mléčné výrobky a luštěniny. Zde si myslím, že velice záleží na individuální snášenlivosti dané potraviny a věřím, že zdravě lze žít jak bez mléčných výrobků nebo luštěnin, stejně jako s nimi.

Z vlastní zkušenosti jsem velkým zastáncem individuálního přístupu ke stravování. Není prostě možné VŠEM doporučovat jeden extrémní výživový styl (ať už striktní paleo, veganství, makrobiotiku nebo něco jiného). Stejně tak ale není možné lidem plošně doporučovat jíst VŠECHNO, jak to dělá podstatná část dietologů/výživářů.

Musím uznat, že paleo nejde vůbec špatným směrem. Jedním z jeho požadavků je totiž dobrá kvalita potravin. Cholesterolu v potravinách se už dávno bát nemusíme, to už víme mnoho let. Ale levné nekvalitní tuky, potraviny plné cukru a soli, rezidua pesticidů – to už je větší hrozba. Dokonce si myslím, že je velmi správný krok omezit konzumaci obilovin. Do jaké míry, to už je otázka individuality každého z nás. A mám na mysli individualitu spíše metabolickou, než individualitu našich chutí. To znamená, na co je naše tělo přizpůsobeno, z čeho čerpá nejvíce energie a co mu nedělá problémy trávit, tam by měl člověk směřovat svoje preference. Takové palivo by měl čerpat.

Mnozí jistě znáte Petra Máru, kterému paleo stravování pomohlo zbavit se velmi nepříjemných zdravotních problémů. Na svém webu popisuje svůj souboj s nemocí, včetně výsledků a odkazů na odborné materiály. Moc se mi líbí, jak říká:

Věřím tomu, že se liší adaptace nás, lidí, na neolitické potraviny (mléko, obilí, cukr, průmyslové potraviny) a pokud chcete být zdravý, vyhýbejte se tomu, na co nejste dobře adaptovaní. Možná jste v situaci, kdy jste adaptovaní dobře jak na mléko, tak na obiloviny, potom vám nezbývá než pogratulovat. Bílý cukr a to, co se vyrábí průmyslově, z mého pohledu škodí každému. Jinak řečeno, když na to jídlo, co jíte, běží v televizi reklama, asi to nebude zdravé. Tělo má neuvěřitelnou schopnost regenerace, jen mu nesmíme překážet a zatěžovat ho tím, co neumí zpracovat.

Přístup velké části odborné veřejnosti k jakémukoliv pokroku ve výživě

Co mě velice zaráží je přístup některých odborníků, kteří odsuzují tento způsob stravování, aniž by se jím více zabývali do hloubky. Zaráží mě také přístup odborníků k formulaci stravy, která je často založená prvotně na chuťových preferencích jejich klientů/pacientů. Většina lidí si totiž neumí představit svůj jídelníček už jen bez pečiva. Neumí se oprostit od zažitých stereotypů. Myslím, že to chce myšlenkový restart a ne utvrzování v tom, že je to OK. A nejde tu jen o pečivo.

Na prvním místě přeci musí být zdraví (nebo i další cíl, kterého chceme dosáhnout, například zhubnout). Jestliže budeme stavět jídelníček na tom, na co jsme zvyklí, můžeme rovnou zůstat u „poctivé české kuchyně“ a pivních pupků. To, co nám chutná, je z velké části také otázkou zvyku. A je jen na nás, jestli se necháme ukecat reklamou a navykneme si na fast-food a přemíru sacharidů anebo vezmeme svůj život a své zdraví více do vlastních rukou.

Výskyt obezity a dalších civilizačních onemocnění v poslední době rozhodně neklesá, takže bude na současných oficiálních výživových doporučeních asi něco špatně. Nemůžu se zbavit pocitu, že valná část odborníků na to vůbec nereaguje. Tedy pardón, reaguje, házením špíny na ty osvícené, kteří se snaží o změnu. Navíc plošná výživová doporučení by rozhodně neměly dávat instituce, které jsou sponzorované výrobci konkrétních (navíc často kontroverzních) potravin. Velké ach jo.

Tučné téma

Téma tuků bývá protřepávané odshora dolů, a ve výsledku to působí, že se doporučení odborníků ohledně tuků neustále mění. Vedle! Doporučení opravdových odborníků, kteří jsou nezávislí (nejsou napojení na výrobce těch nebo oněch potravin), jsou docela jasná a téměř shodná již několik posledních let.

Tuky patří mezi tři základní živiny (spolu se sacharidy a bílkovinami), které přijímáme stravou. Není vhodné výrazně snižovat jejich množství ve stravě, ale taky je potřeba „si vybírat“ – některé tuky jsou pro nás opravdu škodlivé. Ale k překvapení většiny, tím největším zlem nejsou živočišné tuky, jak se posledních x let často prezentuje. Mnohem horší jsou trans-mastné kyseliny, obsažené především ve cukrovinkách a pokrmech typu fast-food.

Které tuky bychom měli jíst a kterým se spíše vyhýbat?

Vepřové sádlo se hodí k občasnému použití, a to i pro tepelnou přípravu pokrmů. Ještě vhodnější je husí sádlo. Pro mnoho lidí to je asi překvapení, ale husí i vepřové sádlo mají vhodné složení mastných kyselin. Obsahují totiž větší množství kyseliny olejové (jejímž největším zdrojem je olivový olej) – která působí příznivě na hladinu cholesterolu v krvi!

Máslo, které bylo dříve zatracované, kvůli obsahu cholesterolu, je v umírněném množství vhodné konzumovat a to klidně pravidel­ně. Obsahuje totiž mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které působí příznivě na střevní mikroflóru. Mimo to jsou velice dobře stravitelné. Není ale vhodné na másle smažit (od 160°C se začíná rozkládat na nebezpečné látky)! Takže jen do studené kuchyně.

Olivový olej patří svým složením mezi tuky, které bychom měli konzumovat co nejčastěji. Především je vhodné používat olivový olej lisovaný za studena (panenský) a přidávat ho až do hotových pokrmů, např. do zeleninových salátů.

Často používaný slunečnicový olej obsahuje velikou nálož omega-6 mastných kyselin, které působí zánětlivě na náš organizmus. Proto ho nedoporučuju.

K výjimečnému smažení, k pečení nebo opékání lze použít olivový olej (pozor však na přepálení – nesmí se z něj kouřit, snese teplotu do 180°C), lepší je kvalitní sádlo nebo kokosový olej.

Právě zmíněný kokosový tuk (doporučuji bio panenský) je stálý i při vysokých teplotách, tudíž vhodný i na tepelnou přípravu. Je výborně stravitelný, působí proti infekcím, podporuje imunitu a je skvělý i k vnějšímu použití.

Rybí tuk obsahující omega-3 mastné kyseliny, patří mezi nezbytné (esenciální) tuky v naší výživě. Obsahují kyselinu eikosapentaenovou (EPA) a dokosahexaenovou (DHA), které se jinde než v mořských produktech (a mateřském mléce) nevyskytují. Je proto více než vhodné konzumovat tučné mořské ryby – nejvhodnější je losos, tuňák, sardinky, příp. makrela. (Nejen) ten, kdo nejí ryby, by měl užívat doplňky s EPA + DHA (ideální je olej z krilu, což jsou malí mořští korýši). A protože s kvalitou mořských ryb to není jednoduché (těžké kovy v tuku ryb), raději než se jimi cpát, doporučuji užívat olej z krilu všem.

Dále je vhodné jíst avokádoořechy. Pozor na kvalitu, nesmí být žluklé! Skvělé jsou mandle ve slupce. Velice dobré složení mastných kyselin mají makadamové ořechy.

Hlavní problém moderních margarínů nespočívá v obsahu trans-mastných kyselin (TMK), jak tomu bylo před lety. Současné margaríny nemají moc TMK. Problém spočívá ve způsobu zpracování (tzv. interesterifikaci) a vzniku pro naše tělo nepřirozených ztužených tuků – ty pravděpodobně mají špatný vliv na přeměnu látek (metabolizmus) v našem těle. Oproti tomu je máslo mnohem lépe stravitelným tukem. Dalším problémem margarínů je nevhodný poměr mezi omega-3 a omega-6 mastnými kyselinami, ve prospěch omega-6. V naší stravě je přebytek omega-6 MK a konzumace margarínů ho ještě navyšuje. Problematické jsou i přídatné látky, které se do margarínů dávají např. proto, aby hmota dostala barvu a vůni másla. Čím levnější margarín, tím nekvalitnější byl pravděpodobně použit olej (jakož to surovina pro výrobu). Margaríny se vyrábějí z rostlinných olejů a ty jsou náchylné na žluknutí (oxidaci) mnohem více než tuky živočišné.