Archiv pro štítek: Pšenice

Po čem nejen tloustneme, ale jsme po tom i dementní

moučný mozek obálka„Tak tohle je prostě pecka“ – byla moje první reakce po zaboření nosu do loňské knižní novinky Moučný mozek. Americký neurolog David Perlmutter, který knihu napsal, mi dokonale potvrzuje informace, které jsem za poslední roky sesumírovala, a přidává pěknou porci novinek navíc. Nově a neotřele se dívá především na naše mentální zdraví – ukazuje vliv stravy na náš mozek.

Zní to nudně? Tak jinak: můžeme ovlivnit zda (a kdy) budeme dementní! Odvážné tvrzení, že? Ovšem má to pár pravidel (čtěte dál a dozvíte se je!) – dělat věci jinak než většina. Hledat si informace jinde než většina. Je na každém, do jaké míry a čemu člověk uvěří a do jaké míry hlavně začne něco dělat. Protože – jen věřit nestačí.

Je mi jasné, že kniha bude pro hodně lidí náročná – neustále se na stránkách zmiňují výzkumy a studie. Nu což, není to beletrie, ani červená knihovna. Já jsem si její čtení ale náramně užívala, jelikož se mi v každé kapitole potvrdilo něco, co jsem tak trochu věděla, nebo jsem tušila určitou spojitost. Vy knihu číst nemusíte, nechcete-li – mám pro vás výcuc – tento článek.

Konec moučných mozků v Čechách?

Perlmutttrovo poselství je přesně to, co si potřebujeme vštípit do našich (více či méně) moučných mozků i v Čechách. Jisté povědomí o tom, co je zdravé, už tu trochu je, ale stále to zazdíváme různými výmluvami, proč vlastně „to správné“ nemůžeme u nás aplikovat – uvedu pár oblíbených důvodů:

„Stejně je nejdůležitější být v pohodě, raději sníst rohlík s láskou, než jíst mrkev a být ve stresu.“

Něco na tom bude. Ale jenom něco. Psychika a strava jsou důležité 50:50. Jenže samotnou psychikou s rohlíkem v žaludku to vážně nedáte.

„Když přestanu jíst pečivo, vyřadím sebe (děti, babičku) ze společnosti. Je to nepřirozené.“

Ano, možná je to nepřirozené v moderní společnosti, ale kdo udělal normu z pojídaní moučných výrobků? A kdo ji drží při životě nejvíc? Ti, co z toho mají prospěch a plné peněženky – potravinářské a farmaceutické kolosy. Na tom se chceme podílet? Já myslím, že je potřeba vykročit vpřed, a začít budovat nové normy.

Povíme si něco o roli sacharidů v naší stravě a o tom, co se děje v našem těle po jejich nadměrné konzumaci. Také se mrkneme na vliv lepku na naše zdraví. Prostě a jednoduše, jak můžeme dopadnout, když budeme dál jíst kvanta chleba, rohlíků, koblih, těstovin, pizzy a chroustat ráno „cereálie“.

Všeho s mírou, celozrnné je zdravé…  nebo snad…  cože??

Hned ze začátku předesílám, že vám budu zase brát nejen křupavé rohlíky a sladké koblihy, ale i „rádoby zdravé“ celozrnné těstoviny, kuskus a bulgur. Komu se to nelíbí, ten… má smůlu. Taky se mi to nelíbilo. Do té doby, než jsem zjistila (a zažila) pozitiva bez-pšeničné stravy. Do té doby, než jsem pomohla několika prvním lidem. Když začnete vidět „ty zázraky“, které dokáže změna stravy, navždy vás to změní. Nejsem puritán a občas něco nezdravého sním, ale proč by to mělo tvořit součást mého každodenního paliva, když vím, že po tom budu nejen tlustá, ale i nemocná a blbá? Nevím jak vy, ale já se mám ráda. A i když jsem jinak dost „sluníčkovej člověk“, nechci vám mazat med kolem pusy.

Takže: celozrnné výrobky nejsou o moc lepší než výrobky z bílé mouky. Negativa konzumace obilovin nemůže vyvážit pár minerálních látek v celém zrnu. A když pečivo není čistě kváskové, stejně ty minerální látky tělo nezužitkuje. Pečivo, jakkoliv celozrnné, není zdravé.

Vliv genetiky se přeceňuje – nebuďte pasivní!

Mnozí už jste jistě slyšeli o epigenetice – o tom, že nejsme 100% předurčeni našimi geny umřít na něco konkrétního, nebo mít určitou nemoc. Máme sice zděděné nějaké sklony k různým nemocem, ale co také máme, je možnost podílet se na svém zdraví. Je opravdu jen několik chorob, které jsou vcelku dané (srpkovitá anémie, cystická fibróza…), a kde máme jen mizivou možnost působit preventivně – tyto choroby jsou ale relativně vzácné. Naprostá většina nemocných lidí má choroby, kterým lze předejít a i když už je máte, dá se s tím většinou také něco dělat. Čím dřív ale začnete, tím lépe.

Cukrovka a obezita – jistě, ale i migrény, epilepsie, deprese, Alzheimer či Parkinson, roztroušená skleróza…

Tohle vše souvisí s vaší stravou! Někomu se neobjeví žádná z těchto chorob do konce života (takových moc není), i když se stravuje s prominutím „jako dobytek“. Ale chcete to riskovat? Co takhle raději podpořit naše tělo v léčebných a přirozených mechanismech a nemuset do sebe ládovat miliony doplňků (stačí něco málo), natož léků (ty nejlépe žádné).

V naší poradně se často setkáváme s lidmi, kteří už mají za pět minut dvanáct. Není to lehká práce a já vás vyzývám: začněte řešit malé zdravotní problémy a nadváhu včas. Později to bude mnohem náročnější a dražší. Zapomeňte na to, že vás zachrání lékaři. Zachránit se můžete jen vy sami.

Jedno je jisté, a to, že:  NEJVĚTŠÍ SÍLA JE V PREVENCI – je prostě nutné uvědomit si rizika a začít žít uvědoměle. Jakmile si totiž  nemoc již přivodíte, začíná být za pět minut dvanáct, a mnohdy je již po dvanácté.

Pojďme se postupně podívat na to, v čem je největší problém pšenice (plus dalších obilovin) a výrobků z mouky. Je to lepek a je to příliš mnoho sacharidů v celodenní stravě. Podíváme se dnes hlavně na jejich souvislost s naším mentálním zdravím. Bude to znít revolučně, nicméně je to podložené mnoha studiemi. Dnešní systém nechce, abychom o tom věděli. Kdo by pak bral ty léky, že jo.

Říká se, že cukr je zabiják – nepřehání se to trochu?

Naopak. Málo se to zdůrazňuje. Uvědomujeme si to stále málo, jak moc cukr (v přebytečném množství – takže skoro vždy) vadí. Vězte, že přebytečné množství je pro většinu lidí to, co mají každý den na talíři. Všichni tuší, že sladkosti a stolní cukr není ok. Většina z nás si tak nějak myslí, že se po tom prostě jen tloustne. Jenže…. je tu něco, co je mnohem horší, než jen pupek a velkej zadek. Je to poškozování našeho zdraví.

A jaký vliv má přemíra cukrů a obilovin na náš mozek? Výrobky z obilovin se v našem těle mění velice rychle na jednoduchý cukr, proto pro potřeby tohoto článku budu zjednodušovat a házet sacharidy do jednoho pytle.

Cukr v krvi a stárnutí organizmu

Jedním z dobrých ukazatelů vašeho zdraví je hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c) . Ten nám říká, jak jsme na tom dlouhodobě (posledních 90 dní) s krevním cukrem. HbA1c má velkou souvislost s fungováním našeho mozku. Laicky – mít dlouhodobě v normě krevní cukr je důležité pro naše mentální zdraví.

Problém glykace při nadměrné konzumaci sacharidů

Pojem glykace znamená navázání sacharidů na bílkoviny, tuky nebo aminokyseliny. Příkladem je stárnutí pleti (vrásky a povadlost), kdy se vlákna bílkovin stávají méně pružná a deformují se. Do jisté míry je glykace nedílnou součástí života (stejně jako zánět nebo produkce volných radikálů!) a má zásadní podíl na stárnutí organizmu. Důležitou informací je, že snížením příjmu sacharidů můžeme zmírnit glykaci a tedy i stárnutí našeho těla. A nejen to!

Glykované proteiny totiž zvyšují (až 50x) tvorbu volných radikálů v těle – dochází pak k poškozování dalších tělesných struktur (i DNA) a následně k nemocím ledvin, oběhové soustavy, cukrovce a zrychlenému stárnutí.

Zařaďte prevenci nemocí do svých priorit – říkám tomu zodpovědnost

Jakmile se dopracujete k diabetu II. typu (cukrovce), zvyšujete výrazně riziko vzniku srdečních chorob a mozkových příhod, Alzheimerovy choroby a zrychluje se vaše mentální stárnutí.

Naprosto zásadní je proto prevence. Tedy snížení sacharidů ve stravě. Poškozování tuků, bílkovin, DNA i RNA volnými radikály je v našem těle značné již ze začátku, kdy ještě nepozorujeme příznaky neurodegenerativních nemocí – Alzheimerovu nebo Parkinsonovu nemoc. Když už nemoc propukne, už nemůžeme změnit úplně vše, jako před tím.

Čím větší břicho, tím větší riziko nemocí

Věděli jste, že přebytečný tuk v těle funguje jako samostatný orgán? Nejhorší je viscerální – břišní tuk – spouští záněty v těle a narušuje metabolické procesy.

Když jde o hubnutí, s cvičením je to vždycky lepší, ale zásadní je úprava jídelníčku. Na nízkosacharidové stravě se hubne nejlépe a navíc je to nejzdravější strava pro naše tělo. Co víc chtít? Jistě, ne vždy to jde jako po másle, z dřívějška máme zhuntovaný metabolismus, rozhozené hormony, u některých lidí to bude prostě trvat, než se dá jejich metabolismus do pořádku. Ale moc jiných možností, než umírnění konzumace sacharidů (plus na to navázaná pravidla), podle mě není. A proč taky hledat jiné cesty, když náš organizmus k takovéto stravě mnoho let inklinuje a dělá mu velice dobře. Proč hledat něco, co nám jako lidstvu není přirozené? Proč vyrábět neustále nové přípravky na hubnutí, když ten hlavní nástroj máme přímo před očima – základní potraviny a základní pohyb.

brain2.600.000 let se vysokotučná (nízkosacharidová) strava podílela na utváření lidského genomu. Jinak je tomu až posledních 10.000 let a my čím dál víc tloustneme.“

 

Stále si myslíte, že cukry jsou nejlepším zdrojem energie?

O vlivu cukru na naše cévy, o tom, jak je to s cholesterolem – chci napsat zase jindy. To je také téma s velkým T. Ve zkratce – zapomeňte na řešení cholesterolu, nasyceného tuku a dalších pseudo-problémů. Problémem je cukr a přemíra sacharidů + přemíra nevhodných tuků (většinou rostlinného původu), což vede k větší zánětlivosti v celém organizmu.

Mírná ketóza je velice zdravá

Na rozdíl od jiných savců, dokáže lidský mozek zužitkovat alternativní zdroje energie. Dochází k tomu cca po třech dnech, je-li ve stravě „nedostatek“ glukozy. Proto nemáme problém být určitou dobu bez potravy. A není to tak, že bychom začali hned odbourávat naše svaly (z bílkovin totiž umíme také tvořit glukózu). Umíme získávat energii i z tzv. ketolátek. Kyselina beta-hydroxymáselná (beta-HBA) je dokonce účinnější palivo než glukóza. Najdeme ji například v ….tádydááá… kokosovém oleji. Tato mastná kyselina navíc chrání naše nervové (mozkové) buňky.

Mírná ketoza je mimochodem velice zdravá. Pozor – někdy dochází k záměně pojmů keto-acidoza vs. ketóza. To první se může stát jen diabetikům I. typu – jelikož jejich tělo nedokáže produkovat dostatek inzulínu a z důvodu poklesu pH a neschopnosti zužitkovat glukózu bez inzulínu dojde k závažnému stavu, kdy je nutné vyhledat lékaře. U zdravého člověka se to nestane. Pro diabetiky, kteří si musí píchat inzulín, tedy není ketóza vhodná, z výše zmíněného důvodu. Pro většinu ostatních lidí je její lehčí forma naprosto vhodná. Když to hodně zobecním, většině lidem by stačilo čerpat sacharidy téměř jen ze zeleniny.

Druhý viník našich problémů – lepkavá bílkovina

Nejde jen o cukr a přebytek sacharidů, vadí nám i lepek. Všem.

brain„Citlivost na lepek je největším a nejpodceňovanějším zdravotním rizikem dneška.“

Gluten (lepek) znamená latinsky lepidlo. Extrémním projevem citlivosti na lepek je celiakie. Ale není to tak, že buď vám lepek vůbec nevadí, nebo vadí a jste celiak. Mezitím je mnoho mezistupňů. Zajívamé je, že každý čtvrtý člověk má od narození větší náchylnost k celiakii.

Asi 30 % západní populace má vyšší citlivost na lepek. S ohledem na naši nervovou soustavu ale do určité míry škodí všem. U každého člověka se to projeví jinak, podle jeho zděděných sklonů k určitým nemocem – obezita, srdeční onemocnění, autoimunitní choroby. Preventivními kroky se těmto nemocím dá přecházet!

Dnešní obiloviny jsou jiné než ty před 10 000 lety! Obsahují až 40x více lepku než před desítkami let. Jejich konzumace je mnohem návykovější. Po rozložení lepku na polypeptidy, tyto tzv. „exorfiny“ pronikají do mozku – mohou se navázat na morfinové receptory a navodit „pocit opojení“. Ano, konzumace houstiček je návyková. Sladké pečivo je ještě horší.

Perlmutter dokonce tvrdí, že průmyslově zpracovaná pšenice (chléb apod.) zvyšuje glykémii více než sacharóza – stolní cukr. Z jeho vlastní praxe neurologa má bezpočet případů zásadního obratu zdraví u lidí, kteří vyloučili lepek ze své stravy a snížili konzumaci sacharidů ve prospěch tuků – a ejhle – zbavili se deprese, chronické únavy, zvrátili diabetes II.typu…

Lepek také nabourává náš imunitní systém tím, že brání vlastní tvorbě antioxidantů. Jíst lepek a přitom brát antioxidanty za x tisíc Kč? Volba je na vás. Podle informací, které mám, je nejúčinnější nebránit vlastní antioxidančí kapacitě našeho organizmu a podporovat ji, než užívat antioxidanty jako takové v doplňcích. To ovšem neznamená, že jsem proti doplňkům a antioxidantům obecně. Toto téma je na delší dobu, můžeme to probrat na konzultaci, v souvislosti s vašimi individuálními potřebami.

brain„Skoro 2.000 let trvalo, než jsme přišli na to, že běžná bílkovina (lepek), kterou jsme zařadili do svého jídelníčku z evolučního hlediska teprve nedávno (před nějakými 10.000 lety) může způsobovat nemoci, které postihují nejen naše trávicí ústrojí, ale i kůži a nervovou soustavu. U lidí s neurologickými projevy citlivosti na lepek nemusí být přítomny příznaky v zažívacím traktu, takže neurologové musí znát běžné neurologické symptomy této nemoci a metody její diagnostiky.“

Dr. Hadjivassiliou a kolegové v Journal of Neurology, Neurosurgery and Psychiatry z roku 2002.

To stále ještě není vše, na řadu přicházejí hormony

Hormony a jejich obrovský vliv na obezitu a další nemoci

Leptin

Jedná se o hlavní hormon, který zodpovídá za zánětlivé reakce našeho těla a spolurozhoduje o tom, zda-li nás popadne neovladatelná chuť na sacharidy, je silně ovlivňován spánkem. Tento hormon je velice důležité dostat pod kontrolu. Byl objeven teprve roku 1994, produkován je totiž…. tukovými buňkami – ha! Leptin dokáže hodně promluvit do toho, zda skončíme jako vypasená prasátka, a jak moc se nám zcvrkne mozek!

Leptin patří do velice složité hormonální soustavy našeho organizmu, a mimo jiné má i vliv na naše emoce. Sám o sobě leptin není špatný, ale vadí nám, když je ho moc (tzv. dobrého pomálu). Čím vyšší citlivost (schopnost receptorů rozpoznat ho) si k leptinu uchováte, tím budete zdravější. Leptin v podstatě řídí metabolismus savců. Řídí, kdy dostaneme hlad i kolik energie uložíme do zásob.

brain„Jestliže je někde ve vašem hormonálním systému zádrhel, třeba při vylučování adrenalinu nebo pohlavních hormonů, bez upravení hladiny leptinu s tím nic nesvedete.“

N.T. Gedgaudas (uznávaná nutriční terapeutka) – Primal Body, Primal Mind, 2011

Nízká hladina leptinu vede k přjejídání. A odkud pochází ta nízká hladina? Spánková deprivace!

Leptin má jistou podobnost s inzulínem. Oba hormony potřebujeme v určitém množství. Oba v nadbytku velice škodí a jsou prozánětlivé. Můžete si přivodit jak inzulínovou tak leptinovou rezistenci (neboli necitlivost vašich buněk vůči těmto hormonům – a to už začíná být průser). Nápravou přebytku těchto hormonů je pouze kvalitní spánek a úprava stravy.

Ghrelin

Ghrelin je hormon, který nám dá najevo, že je třeba se najíst. Nerovnováha mezi leptinem a ghrelinem je problém. Člověk, ač najedený, má „hlad/chuť“ jíst dál. Jak to pak vypadá, možná mnozí znáte z vlastní zkušenosti.

U mužů stoupá hladina ghrelinu při nedostatku spánku. Mají pak více chutě na sacharidové potraviny. Dochází k rozkývání glykémie, zánětům, onemocněním spojených s funkcí mozku. U žen je jiný mechanismus se stejným výsledkem – při nedostatku spánku se sníží hladina hormonu, který potlačuje chuť k jídlu.

Jak „přepsat svoji budoucnost“ aneb co můžeme udělat s tím, co víme

Co dělat, chceme-li být zdraví a nemít: cukrovku, anorexii, deprese, epilepsii, schizofrenii, Alzheimerovu nebo Parkinsonovu chorobu? A když už něco z toho máme, jak se co nejdéle udržet fit (konzultujte prosím svůj zdravotní stav s odborníkem!)?

Omezte příjem sacharidů na cca 50-100 g denně (nezapomeňte, že toto je velice individuální, někomu doporučím ještě méně – akutní stavy, někomu mnohem více – výkonnostní sportovec). Určitě nejezte pravidelně více než 150 g sacharidů denně. U mnoha lidí se uplatní tzv. ketogenní dieta a to i jako součást léčby onemocnění – snížíme příjem sacharidů pod 50 g / den, zdrojem energie jsou pak ketony místo glukózy.

Nejezte obiloviny obsahující lepek (pšenice, žito, ječmen).

Hýbejte se minimálně 20 minut denně (alespoň procházky). Ideál je někde jinde, ale toto je nezbytné minimum. Aerobní pohyb má velký vliv na zdraví našeho mozku! A nemusíte nikde běhat do umření, stačí běžný pohyb – třeba ta chůze. Pohyb totiž tlumí záněty, zvyšuje citlivost na inzulín, zlepšuje regulaci glykémie a mnoho mnoho dalšího. Podle uskutečněných studií je pro váš mozek přínosnější procházka než luštění křížovek!

Skvělými doplňky jsou kurkuma (protizánětlivý kurkumin, je obsažen v kari), DHA (jedna z omega-3 mastných kyselin). Dále pak vitamín D, probiotika, kyselina alfa-lipoová, resveratrol a kokosový olej.

Své místo má i pravidelný půst a taky již zmíněný spánek.

Nechte si poradit a pomoct přímo od nutriční terapeutky

Konkrétní rady, a to tak, aby fungovaly právě Vám, poskytuji na individuálních konzultacích. Chcete-li pomoci s čímkoliv ohledně stravy a Vašeho zdraví – jsem tu pro Vás. Nebojte se mě kontaktovat, i když už máte nějaké zdravotní problémy (roztroušená skleróza, cukrovka, Parkinsonova choroba, nebo „jen“ obezita) – stravou se dá opravdu hodně změnit a zlepšit. Pracovat na sobě budete hlavně VY, já Vám ovšem pomůžu s jídelníčkem, nasměruju, podpořím. Ráda pomáhám lidem hubnout, ale ani nevíte, jak mě těší, když někomu pomůžu zlepšit jeho zdraví.

Pár slov na konec

brain„Chci vám říct, že degenerace mozku není předurčena geneticky. Není nevyhnutelná. A pokud patříte k těm, kdo trpí nějakou jinou nemocí, která má svůj původ v mozku, např. chronickými bolestmi hlavy, depresí, epilepsií nebo výkyvy nálad, pak nemusí být na vině vaše zděděná DNA. Souvisí to s tím, co jíte!“

David Perlmutter – neurolog, člen Amerického sdružení pro výživu, zakládající člen Amerického výboru pro integrační a holistickou medicínu, autor knihy Moučný mozek (Grain Brain).

Po čem nejvíc tloustneme II – jak se vzdát obilovin

Velice mě těší úspěch minulého článku věnovaný pšenici a důvodům proč ji minimálně omezit, ideálně úplně vyloučit z našich jídelníčků. Chtěla bych vám poděkovat, protože i díky vám se tyto informace dostávají dále mezi lidi. Je nás stále více, kdo si uvědomujeme, že je potřeba vzít své zdraví do vlastních rukou. Nemáme to lehké, jelikož dezinformací podporovaných potravinářsko-farmaceutickým komplexem je a bude stále mnoho. A tak spojme síly a nebojme se vlka nic! Pojďme se podívat na to, jak se dá žít bez pšenice a dalších obilovin.

pyramida bez obilíV naší společnosti jsou obiloviny všudypřítomné. To ovšem neznamená, že si zaslouží nějaké čestné místo v našem jídelníčku. V minulém článku jsme si uvedli důvody, proč se zbavit pšenice. Ta patří zdaleka mezi nejčastěji konzumované obiloviny.

Nebudeme si namlouvat, že vyloučení obilnin z jídelníčku je lehké jak facka. Může to být naopak ze začátku pěkná dřina. Obzvlášť z hlediska „psycho-sociálního“. Laicky řečeno, zvyk je železná košile a také… prostředí kolem nás samotných nás velice formuje a chtě nechtě nás trochu tlačí, abychom se mu přizpůsobili. Ať už jde o různé podmínky, v kterých žijeme, nebo o lidi pohybující se kolem nás.

Existuje také jisté psychologické nutkání spojené s cukrem a sacharidy obecně. To asi zná každý, koho někdy honila mlsná či přímo chutě na sladké.

Ve chvíli, kdy se rozhodnete zatočit s obilninami (a já vás v tom podporuji), bude třeba jistého úsilí, promyšleného jednání a odpovědnosti vůči sobě. Minimálně na začátku. Ovšem to, co získáte, je mnohem více, než jen dobrý pocit. Jde tu hlavně o zdraví a vitalitu. Dá se říct, že jde o to nejcennější, co můžeme mít.

Připraveni? Tak jdeme na to!

Jak se vzdát obilovin

  1. Studujte a zaznamenávejte si osvědčené recepty. Skvělý zásobník receptů pro vaši inspiraci najdete například na webu u Mirka alias Metly, další u Káji na Paleo Blogu nebo u SugarFreeLife na Paleolifestyle
  2. Nakupte si správné potraviny (seznam s sebou!). První týdny plánujte. Začátek stravování bez obilí si udělejte tak delikatesní, jak jen to jde 😉 A co vlastně nakupovat? Inspirovat se můžete tady – najdete zde seznam potravin, které by hrdě mohly tvořit základ vaší stravy.
  3. Očekávejte, že může přijít touha po sacharidech. Buďte připraveni se s tím vypořádat. Touha po sacharidech postupně klesne. Prvních pár týdnů může být nejhorších, pak už to bude dobré. Buďte také připraveni na události, jako jsou různé party a oslavy. Pamatujte si, proč jste začali a co vás k tomu vedlo. Vydržte. Mějte po ruce „zdravou variantu“, např. zeleninu, plátky lososa, ovoce, ořechy apod. V krátkodobém horizontu buďte připraveni i „hladovět“, opravdu se vám za těch pár hodin nic nestane. Zapomeňte na nesmyslné rady „jíst každé dvě hodiny“. Ale pro jistotu, noste si sebou vždycky třeba pytlík mandlí nebo jinou mini svačinku.
  4. Připravte se na nepochopení okolí. V naší kultuře je ten, kdo nejí těstoviny, chleba a další cereálie, prostě „divnej“. Bude hodně lidí, kteří to nebudou chápat. Neřešte to. Někdy to ale řešit musíme a proto doporučuji s klidem říkat, „jsem alergický na mouku/lepek/pečivo…“ To pochopí skoro každý. Případně říkejte, že vám po pečivu není dobře (což je většinou pravda).
  5. Připravte se tak, abyste zvládli změnu. Začněte s novým jídelníčkem raději o víkendu než uprostřed pracovního stresu. Dbejte na dostatek spánku a relaxaci. V ranním shonu, když spěcháte do práce a není „na nic čas“, budete těžko jednat racionálně. Rozvrhněte si dopředu celodenní menu. Mějte v lednici nebo ve spíži alternativy, pro případ, že třeba zapomenete vyndat z mrazáku maso.
  6. Žijete s někým, kdo jí obiloviny nebo musíte pro ostatní připravovat potraviny, které nechcete vy sami jíst? Poproste ostatní členy domácnosti o podporu. Zkuste si dohodnout provozní podmínky.
  7. Zapojte se do komunity, kde můžete sdílet své pokroky i případné neúspěchy. Dávat i přijímat rady těch, kdo jsou „na stejné lodi“. Může jít například o nějaké diskuzní fórum, klidně může jít o moji facebookovou stránku – ráda vás podpořím 😉 Prostě diskutujte a učte se ze zkušeností ostatních. Udržujte si motivaci. Připomínejte si, PROČ to všechno děláte a jak daleko už jste dostali. Buďte připraveni reagovat na situace typu „tchyně přinesla koláč“. Až odejde, vyhoďte ho. (Samozřejmě tím myslím, obdarujte bezdomovce). Dělejte cokoliv, co vás udrží „na vytyčené cestě“.
  8. Dělejte to tak, jak vám to funguje. Můžete začít postupně, například vyloučit ze začátku jen pšenici. Nebo můžete udělat rázný krok, rychlý a definitivní, kdy vyloučíte všechny obiloviny naráz. Dvě cesty, výsledek stejný. Moc nedoporučuji vyloučit pšenici jen tak napůl. Určitě je to MNOHEM lepší než nic, ale ta stimulaci chutí tu stále bude, je to jako droga. Jednoduší je dát to pryč všechno (zeptejte se alkoholika, zda funguje pít „jen tak trochu“). Až budete ve fázi, kdy si budete jistí, že dokážete ovládnout své chutě, sem tam si nějaký ten „hřích“ zařadíte vědomě.
  9. Buďte k sobě přísní, ale současně milí a zůstaňte pozitivní. Neberte se moc vážně. S humorem jde všechno lépe. Odměňujte se. Mějte se sebou strpení. Když selžete, vstaňte a pokračujte! Žádná špatná nálada nebo rozmrzelost – začnete znovu a lépe. Něco se nepovedlo? Udělejte nápravu hned v dalším kroku.

Hlavní přínosy vyloučení pšenice

Zopakujeme si hlavní přínosy vyloučení pšenice z naší stravy (podmínkou je samozřejmě, aby vaše základní strava zůstala kvalitní, nahrazením pšenice za kukuřici nic nevyřešíte):

  • Zhubnete, hlavně tuk v oblasti břicha
  • Zbavíte se některých zdravotních problémů (potíže s trávením, plynatost, bolesti kloubů, kožní problémy, alergie a další), nebo se výrazně zmírní
  • Zmírnění nebo odstranění zánětů v těle – souvisí s předešlým bodem
  • Nebudete pociťovat návaly hladu a chutí na sladké
  • Zlepšení zdraví z hlediska cukru v krvi, tukového metabolismu a celkově srdečně-cévního zdraví (ukázkové cévy, zdravé srdce!)
  • Žádná letargie po obědě
  • Po snídani není hlad až do oběda, není nutné svačit
  • Žádný mentální výpadek

Chcete svačit? Není problém, dejte si ořechy, sýr, olivy, kousek hořké čokolády

Čím obilniny nahrazovat?

Já osobně doporučuju nesnažit se nahrazovat. Prostě vyloučit a podívat se, co skvělého zůstalo. Zelenina. Jiná zelenina. Další zelenina. Co třeba cuketa, lilek… Ovoce. Polévky (nezahuštěné moukou, samozřejmě). Kousek kvalitního masa. Hrst ořechů.

Snaha nahradit chleba nebo pečivo něčím podobným může být dvousečná zbraň, může vést ke zklamání, že „vaše náhražka“ prostě nechutná tak dobře a taky vám tento přístup bude krást velkou porci času. A možná to pak pro nedostatek energie vzdáte. Příkladem může být časté pečení z alternativních „mouk“ (mandlová, jiná ořechová, kokosová…). Abychom si rozuměli, je skvělé si občas upéct nějakou takovou alternativu buchty, ale není dobré si z toho dělat každodenní/týdenní zvyk. Zaprvé příprava zabírá dost času, a zadruhé zůstanete myšlenkově tam, kde jste byli (např. „mazat něco na něco“ je prostě silný zvyk).

Jak je to s ostatními obilninami?

Původně jsem měla v plánu se tu trochu rozepsat, ale pak jsem usoudila, že je to zbytečné. Můj názor je takový, že nejlepší variantou (ano, nemusí to být pro každého) je nejíst ŽÁDNÉ obiloviny. Prostě je to nejjednodušší a většinou i nejpřínosnější. Samozřejmě přijdou chvíle, kdy jdeme na návštěvu, vaříme pro někoho jiného (naším výživovým názorem nepolíbeného), nebo prostě máme chuť zařadit do jídelníčku něco trochu jiného, případně jsme po vyčerpávající fyzické aktivitě a chceme doplnit glykogen. Obavy, že obilniny potřebujeme každodenně pro své zdraví, není potřeba mít.

Pokud přeci jen budete konzumovat některé obiloviny a jim podobné potraviny (např. pseudoobiloviny), doporučuji vybírat podle následující zjednodušené škály. Nalevo je to nejhorší, napravo to schůdné a přípustné. Nelze se vyhnout velkému zjednodušení, už jen proto, že každý jsme jiný a lišíme se například metabolickým typem (otestovat se můžete zde), denní aktivitou apod.

(fuj!) PŠENICE – KUKUŘICE – ŠPALDA, ŽITO, JEČMEN – OVES – POHANKA, JÁHLY, QUINOA, AMARANT – RÝŽE (relativně OK)

V případě konzumace pečiva dejte přednost kváskovému před běžně prodávaným (které je „z droždí“ nebo nese matoucí nápis „s obsahem kvásku“ – mrkněte na obal – protože o kvásek se to většinou jen otřelo). Kváskové pečivo je lépe stravitelné a lépe využijete přítomné minerální látky.

Jistě také záleží na způsobu přípravy, kombinaci s ostatními potravinami a množství konzumovaných (pseudo)obilovin.

Co takhle nějaké recepty?

Aktualizace 21.4.2015 – na českém trhu je již „30ti minutová KUCHAŘKA – Život bez pšenice“.

Po čem nejvíc tloustneme

Nebudeme dlouho chodit kolem horké kaše. Jednou z hlavních příčin obezity je… PŠENICE.

Nebylo by tomu tak, kdybychom zůstali u historicky původních druhů (jednozrnka, dvouzrnka). Dnešní pšenice je už ale o něčem úplně jiném. Bohužel. Je produktem křížení prováděným za účelem vysokých výnosů a také lepší odolnosti proti vnějším podmínkám a chorobám.

To, čemu dnes říkáme pšenice, by bez lidských zásahů dlouho nepřežilo. Bez dusičnanových hnojiv a pesticidů by to nešlo. Ano, dnešní pšenice nám více škodí, než prospívá. V tomto článku si o tom povíme více.

preclíkPšenice, lepek a s ním spojené problémy, to je téma! Chystám se na něj už déle, jelikož mně osobně vyřazení pšenice nastartovalo život na jiný level. Navíc jsem právě dočetla knihu „Život bez pšenice“ (v originále Wheat belly, vydáno 2011) amerického kardiologa Williama Davise. Davis pomáhá lidem nejen k prevenci, ale k úplnému odstranění srdečních chorob. A, jak se tvrdí na přebalu knihy, v jeho spíži nenajdete žádné buchty ani koblihy. V mé spíži a ledničce je také nenajdete, alespoň ne ty klasické, moučné.

Pšeničné břicho

Dříve bylo veliké břicho symbolem vysokého postavení, bohatství a úspěchu. Dneska může mít veliké břicho každý. Davis nazývá takové břicho břichem pšeničným. Na svědomí ho má totiž přebytek sacharidů v naší stravě, a mezi těmito sacharidy hraje prim právě pšenice. Pro někoho asi dosti nečekané. Vždyť přeci „celozrnný chléb je základem zdravé stravy“, se všude píše a říká… a v tom je právě ten problém.

Propagace nízkotučné stravy a tím pádem větší konzumace obilí přinesla obrovské zisky potravinářskému průmyslu. Zatímco naše zdraví úpí. Další, kdo si mastí posléze kapsu, jsou farmaceutické firmy. Masově totiž narůstá obezita, což vede k potřebě léčení cukrovky, srdečních chorob a dalších zdravotních důsledků obezity. A kruh se uzavírá.

Snad asi každý „někde“ slyšel nebo četl radu: Jezte celozrnné pečivo a konzumujte nízkotučné výrobky… Věřili byste, že tyto rady škodí Vašemu zdraví, ale co víc, budete-li se jimi systematicky řídit, mohou Vás přímo ohrožovat na životě? Ne, není to nadsázka.

Máte pneumatiku na břiše? Máte problém.

obesityPřebytečný tuk na břiše je mnohem nebezpečnější než tuk v oblasti hýždí a na nohách. Tento útrobní tuk totiž vykazuje zánětlivé signály a způsobuje zdravotní problémy.

Právě pšenice obsažená v jídle způsobuje nejčastěji nárůst břicha. Je to tím, že sacharid pšenice (konkrétně amylopektin A) se velice ochotně mění (metabolizuje) na jednoduchý cukr a ten se pak pohybuje ve zvýšené míře v krvi. Vysoká hladina cukru v krvi zapříčiní vyplavení velkého množství inzulínu do krve. Všechno toto je fyziologické, dokud toho není moc. A těch sacharidů bývá moc. Tělo začíná být postupně necitlivé vůči inzulínu (inzulínová rezistence), což vede k cukrovce II. typu. Stav předcházející cukrovce se nazývá prediabetes a trpí jím (aniž by o tom všichni věděli) přibližně třetina dospělých lidí!

„Dříve byla cukrovka doménou privilegovaných, kteří nemuseli kvůli potravě lovit, obdělávat půdu nebo si jídlo sami chystat.“

Tloustnutí je nákladné pro všechny. Peníze použité na léčbu nemocí spojených s obezitou by mohly místo toho jít na léčení genetických poruch nebo třeba popálenin. Tloustnutí je ve většině případů zbytečné a dá se mu jednoduše předcházet!

Rozsáhlé zdravotní problémy spojené s konzumací pšenice

Problém dnešní (hybridní, zkřížené) pšenice je ten, že má jiné složení bílkovin než pšenice původní. Obsahuje více lepkových bílkovin, které:

  1. více provokují vznik celiakie (nesnášenlivosti lepku)
  2. více zvyšují krevní cukr.

Ze staré pšenice byste koblihu neupekli. Dnešní pšenice „jde na lopatu“ technologům (dobře se zpracovává), ovšem za cenu poškozování našeho zdraví.

koblihaNárůst celiakie v populaci jde ruku v ruce s nárůstem diabetu, autoimunitních chorob (Crohnova choroba, roztroušená skleróza), alergií. Celiaků je údajně mnohem více, než je jich diagnostikováno, tzn., že o své nemoci mnoho z nich neví (až 90% případů!!). Zajímavou informací je, že s celiakií jsou spojovány různé dermatititdy (kožní problémy), astma, lupus, revmatoidní artritida, chudokrevnost, nedostatky vitamínů a minerálních látek a další. Nabízí se tedy otázka:

Co všechno by se dalo vyřešit, vyloučením lepku ze stravy?

Máte-li totiž některou z uvedených „chorob“, co když jste „skrytí“ celiaci nebo jste přinejmenším citliví na lepek? Doporučuju každému zkusit vyloučit lepek (přinejmenším ten pšeničný) na čtyři týdny. A pak se uvidí. Mnoha lidem se výrazně uleví, většina zhubne, přestane být nafouklá…

Jen pro pořádek, lepek je obsažen kromě pšenice také v žitu a ječmenu. Někomu může dělat problém i bílkovina avenin, obsažená v ovsu.  Pšeničný lepek je nejagresivnější.

„Zařazením obilí do našich jídelníčků stoupl výskyt infekčních onemocnění a kostních chorob (osteoporóza), dětských nemocí a diabetu.“

Pšenice a nemoci srdce

Nebudu Vás zatěžovat detaily. Takže stručně. Nemoci srdce nejsou jen dílem tzv. vysokého cholesterolu, jsou způsobovány oxidací, glykací, záněty, malými LDL částicemi… a toto vše je aktivováno (hlavně pšeničnými) sacharidy!

Příčinou srdečních onemocnění jsou hlavně malé částice LDL (lipoproteiny). Existují i velké částice LDL, které jsou bez problému zachytávány játry. Malé LDL částice se zdržují déle v krevním řečišti a ulpívají více na vnitřním povrchu cév (tvorba aterosklerotického plátu). Jednoduše řečeno, čím více máme sacharidů ve stravě (a to hlavně z pšenice), tím více je v těle tvořeno škodlivých LDL malých částic.

„Farmaceutický průmysl přišel na to, že je výhodné a hlavně výnosné označovat tento jev jako vysoký cholesterol, který se lidem vysvětluje mnohem snáze. Přitom cholesterol jako takový má s aterosklerózou málo společného!“

Na aterosklerózu (zúžení tepen) má tedy výrazný vliv strava. Správné tuky ze stravy nemají vliv na ucpávání tepen! Naopak špatné tuky (ztužené tuky, rostlinné oleje s převahou omega-6, jako je třeba slunečnicový olej, ale i margaríny) podporují vznik aterosklerózy, protože působí na cévy zánětlivě.

Co tedy škodí našim cévám? Poničené rostlinné tuky (sladkosti, fast food), pšenice, mnoho jakýchkoliv sacharidů, průmyslově zpracované maso (párky, salámy a další uzeniny).

Nízkotučná dieta, kde samozřejmě dominují sacharidy (někde tu energii nahnat musíte), vede ke zvýšení škodlivých LDL částic a má tedy špatný vliv na naše cévy!

healthy foodŘešení? Nahraďte obilniny a jednoduché cukry zvýšeným příjmem zeleniny a správnými tuky. Pšenici (v té dnešní podobě) nejezte nejlépe vůbec.

„Jezte opravdové jídlo, ne průmyslově zpracované, herbicidy ošetřené, geneticky modifikované instantní produkty, plné kukuřičného sirupu, prodávané v křiklavých obalech s kreslenými postavičkami.“

Takže hlavně zeleninu, zeleninu a zeleninu, pak vejce, ryby a maso z volných chovů (jíte-li ho), ořechy, semena, avokádo, kokos, olivy, ovoce, případně malé množství luštěnin. Kousek hořké čokolády.

Nastavte si celoživotní imunitu vůči reklamám na nezdravé potraviny (což jsou veškeré reklamy na potraviny).

Pšenice a psychika – závislost, absťák, mámení

Konzumací pšenice se můžete dostat do začarovaného kruhu. Funguje totiž jako chuťový stimulant – chcete stále více!

Pšenice má do určité míry nadvládu nad naší psychikou. Při trávení vznikají morfinům podobné sloučeniny a po konzumaci tak dochází k mírné euforii.

Důkaz místo slibů

Abych udržela Vaši pozornost, dáme si pár konkrétních obrázků. Jsem na nich JÁ. I když si myslím, že není potřeba komentáře, krátký si neodpustím 🙂

Já s pšenicí. Všimněte si pšeničného obličeje. Mimo jiné.

pšeničná figura

Já bez pšenice. Mírná euforie na druhém obrázku není způsobena pšenicí, ale sluníčkem a pohybem na čerstvém vzduchu 😉 Zajímavé také je, že se na všech obrázcích směju. Porovnejte s předchozími obrázky.

 bezpšeničný obličej 2bezpšeničná figurabezpšeničný obličej

Vyloučit pšenici nestačí

Problém je, že se přejídáme sacharidy už od rána. Začínáme ráno cereáliemi, kukuřičnými lupínky, různými „zdravými“ křupavými kuličkami, „zdravým“ celozrnným pečivem… Není řešením vyměnit pšenici za podobné, rychle vstřebatelné sacharidy, jako je např. kukuřičný škrob. Řešením je nahradit obiloviny téměř zcela zeleninou a malým množstvím ovoce. V malém množství pak můžeme zařadit také rýži, brambory, jáhly, quinou, pohanku. V ještě menší míře pak žito a oves (nejste-li ovšem celiak!). K tomu přidejte zdravé tuky.

V druhém díle článku se podíváme na praktickou stránku věci, jak postupovat při vyloučení pšenice.

Rádi byste konečně změnili Váš životní styl nebo figuru a potřebujete pomocnou ruku?Neváhejte a kontaktujte mě. Jak píše Davis v knize Život bez pšenice: Připravte se na to, že budete zdraví!

Čtěte také: Po čem nejen tloustneme, ale jsme po tom i dementní