Archiv pro štítek: Individualita

Citlivost není slabost. Skrytá síla, o které je dobré vědět.


Je to omezení i dar. Vysoká citlivost, v angličtině je tento fenomén známý jako Highly Sensitive Person (HSP). Možná jste se s tím pojmem ještě nesetkali, možná jo. Do určité míry se dotýká nás všech.

15-20 % lidí patří mezi zvýšeně citlivé jedince.

I pro ostatní je velmi praktické vědět, o co jde – protože HSP jsou jejich zaměstnanci, děti, sourozenci, rodiče, kamarádi či kolegové. Je-li někdo více citlivý, je pro něj důležité zjistit, že na to není sám. I proto tohle téma dnes otevírám.

Jestliže jsme HSP a pochopíme naše přednosti, můžeme je využít ve prospěch nás všech. A že je o co stát! Zásadní podmínkou, abychom to zvládli, je postarat se nejprve o své potřeby:

Více klidu, čas na zpracování vjemů, příroda, správná strava, tvůrčí činnost a lidé, kteří nás pochopí.

Kdo je to vlastně ten HSP

Tak především jde o lidi s velmi bohatým vnitřním životem. Furt něco zpracováváme. Navenek to může působit, že jsme zpomalení. Uvnitř to ale frčí. Nedokážeme dělat tolik věcí, co ostatní. V šíři záběru. Jenže to doženeme v hloubce. Kvalita vítězí nad kvantitou.

Vysoce citliví lidé se narodili s nerovovým systémem, který jim umožňuje vnímat a zpracovávat vnější i vnitřní podněty intenzivněji než ostatní lidé. Jedná se o výrazný a proměnlivý povahový rys.

30 % HSP jsou extroverti, 70 % introverti.

Citlivý introvert to nemusí mít vždy snadné. Ovšem vysoce citlivý extrovert – ten má opravdu „zajímavý a netradiční život“. Mohu potvrdit, patřím mezi ně. Potřebuje lidi, ale nesmí jich být moc. Potřebujete furt něco nového, ale ne moc. Hledá dobrodružství. Ale ne moc. Navíc nikdy neví dopředu, co bude moc. A tak je dobré, naučit se říkat „ne“. Jinak se zblázní.

Introvert není to samé jako vysoce citlivý člověk. Tyto pojmy se pouze překrývají. Introverti ani vysoce citliví lidé nepotřebují velké množství zážitků. Žijí totiž z vlastních myšlenek a fantazií. Spotřebovávají velké množství energie na uvažování a zpracování dojmů. Být vysoce citlivým extrovertem je neobyčejně náročné. Může docházet k frustracím, protože extrovertní citliví lidé chtějí být mnohem společenštější, než dokážou vydržet.

Někdy to vypadá, že HSP je věčně nespokojený bručoun, který si neumí užít život. Ve chvíli, kdy jsou však splněné určité podmínky, je to přesně naopak. Umí ocenit každou maličkost a radovat se z ní. Kytička, miminko, sluníčko, jůůůů. Úsměvy, pochvala. Jééé.

Tři výrazná rozlišovací kritéria, která jsou vlastní všem HSP

  • omezená zóna, v níž se cítí komfortně;
  • rychle dojde k předráždění, případně nadměrné stimulaci;
  • podněty a informace dlouho doznívají.

HSP vstřebává více vjemů a víc o nich přemýšlí. Má obzvláště jemnou nervovou soustavu, bohatou fantazii. Jeho harddisk se rychleji zaplní. Pro některé HSP může být náročné řídit auto, nebo být naprosto soustředěný někde, kde na něj útočí příliš mnoho vjemů.

Výhodou hluboké vnímavosti je zvýšená empatie. Pracuje-li s lidmi, dokážeme nasát víc informací a to nejen ze slov. Taky se tím ale dříve vyčerpá.

Za vyšší empatii může vyšší koncentrace zrcadlových neuronů v mozku. Ty jsou zodpovědné za schopnost cítit to, co cítí druzí. Zachycují, zpracovávají a interpretují emoce druhých. Lidé se zvýšenou empatií tak mají vysoké pochopení pro činny druhých lidí.

Když je však HSP přetížen, může se chovat bezohledně a je to s ním pak náročné. Proto je lepší, když citlivý člověk takovým přetížení předchází.

HSP zvládnou pohlížet na jednu věc z mnoha různých úhlů. Bývají velmi kreativní. Patří sem mnozí spisovatelé, výtvarníci a myslitelé.

Komu se hodí znalost o fenoménu „Highly Sensitive Person“

Mít povědomí o HSP se hodí každému. Ale hlavně personalistům, manažerům, lékařům, učitelům, koučům, trenérům, podnikatelům, psychologům, rodičům a především – těm, kdo jsou sami HSP.

Být vysoce citlivý sebou nese zvládání náročných situací, do kterých se HSP často dostává. Jenže… mrkněte na seznam úžasných vlastností a potenciálu všech vysoce citlivých lidí.

Vlastnosti a potenciál HSP

  • Empatie a sociální cítění
  • Silné hodnoty
  • Vytříbené smysly a diferenciované vnímání
  • Svědomitost a zodpovědnost
  • Vysoká intuice a spiritualita
  • Inovační schopnosti a komplexní myšlení
  • Kreativita a umělecký talent
  • Schopnost nalézat řešení a jednat v krizi
  • Zvědavost a schopnost nadchnout se
  • Hloubka myšlenek a pocitů
  • Psychická a životní síla

Takže…. takovýto člověk je nepostradatelnou součástí každého týmu, který „to chce někam dotáhnout“. Máte-li ho v rodině, buďte na něj hodní, hýčkejte si ho a občas ho prosím i vyslechněte 🙂 A jestli jste se našli a patříte mezi vysoce citlivé jedince – nebojte se projevovat svoji citlivost – svět nás potřebuje přesně takové, jací jsme.

Jsem to já, nejsem to já?

Tápete, zda jste HSP? Zajímá vás toto téma více do hloubky? Chcete vědět, jak podpořit své zdraví, začít využívat své silné stránky a zlepšit celkově svůj život? Napište mi „zajímá mě téma HSP“ na [email protected]

Zdraví a síla citlivých lidí se dá podpořit mnoha prostředky – stravou, úpravou prostředí, pochopením ostatních lidí, prací, která odpovídá našim hodnotám… Dnešní svět potřebuje vizionáře, lidi s citem, „zjemňovače“ a „dolaďovače“.

Co jednomu prospívá, může druhému škodit

Jak to? Vždyť je to přece jasný – musíme jíst jako naši předci. Bez obilovin a všichni!!! Anebo vlastně bez masa. Jinak nám uhnihou střeva. Né, blbost, jenom syrová strava je zdravá. Vaření je špatně.

A doprčic. Co teď? Trochu zmatek.

A z toho zmatku je jediná cesta. Začít se orientovat sám v sobě.

Jedna zdravá strava je mýtus

Aha, a jak mám teda jíst?

Na to si musíš přijít sám! Doporučuji v první řadě skamarádit se sám se sebou. Je to ta nejlepší investice do budoucna. Chápu, že tohle asi nechcete slyšet, ale já tu nejsem od toho, abych mazala lidem med kolem pusy.

Raw, paleo, vegan a další směry nejsou špatně. Není to podvod nebo omyl, jak se teď často píše. Tedy do chvíle, než se z nich stává fanatismus a dogma. Když se ten který směr doporučuje, nebo snad nutí, úplně každému. Pak je to pořádná blbost. Správně je to vždy pro člověka, kterému to v danou chvíli vyhovuje. Naše aktuální strava odpovídá tomu, kde jsme na naší cestě životem. A jak poznám, že mi to zrovna teď vyhovuje?

Mám více energie, cítím se lépe a když potřebuju zhubnout, tak hubnu.

Chápu pohnutky vegetariánů a veganů, ale věřte, že na výživu lidstva je potřeba se dívat z pořádného nadhledu. Sama často doporučuju určité omezení masa a mléčných výrobků (hlavně těch z velkochovů). Na druhou stranu – nízkosacharidová strava (low carb high fat) se osvědčuje jako jeden z nejlepších léčebných nástrojů civlizačních nemocí – především v západní cilizaci. Součástí Low carb stravy je většinou maso, ale nemusí to tak být. A samozřejmě jsou i další možnosti, než je low carb.

Proč každému vyhovuje jiná strava

Každý jsme v jiné situaci a máme různou náturu. Někdo je zdravotní sestřička, vystresovaný manažer, jiný je cvičitel jógy, psů, nebo vysmátý rentiér. Někdo potřebuje zahřívat, jiný ochlazovat. Někdy je třeba hojit trávicí trakt, jindy povzbudit. Jeden je psychicky labilní, druhý víc stabilní. Někomu vyhovuje řád a pravidla, jiného to stresuje. Jednomu sedí striktnost, druhému volnost. A tak bychom mohli pokračovat. Máme tu labužníky, kteří by jedli celý den, ale i kreativce, které jídlo zdržuje.

Tohle všechno doporučuju akceptovat. Cože?? Mám jako akceptovat, že miluju sladký, slaný a tučný? Jo. Ale trochu s tím dál pracovat. Respektovat svoje tendence a vyjít sám sobě vstříc. V rámci nějakých hranic, které mě podporují, ne stresují. Tzn. například, že někdo si naplánuje každodenní rutinu (kousek čokolády každý den po obědě) a jiný si naplánuje život tak, aby se té rutině mohl vyhnout (jednou za čas si dám cokoliv v jakémkoliv množství).

A co to maso?

Věřte nebo ne – někomu maso dodává sílu a jinému maso sílu bere. Někomu pomáhají ovesné vločky, jinému spíše škodí. Maso ani vločky nejsou nezdravé. Záleží na situaci.

Dříve jsem tvrdila, že existují nezdravé potraviny. Dneska tvrdím, že existuje hlavně nezdravý či zdravý přístup.

Z etického či jiného hlediska se jako jednotlivec můžu rozhodnout, že nebudu jíst maso. To je v pořádku. Místo dohadování se, zda jsme býložravci, masožravci nebo pránisti, bych doporučila soustředit se na  to, co vyhovuje mně. Ne sobecky, ale citlivě, s respektem k ostatním a jejich vlastním rozhodnutím.

K čemu jsou pak výživoví poradci

Je-li poradce schopný vidět výživu s nadhledem a v kontextu dalších (výše zmíněných faktorů), pak se může stát klientovi skvělým průvodcem v začátcích. Anebo příležitostným konzultantem. Většina lidí řešící nadváhu, má určitou emoční disbalanci a proto je důležitý také ohled na psychickou stránku klienta.

Jedna věc je inspirovat někoho svým příběhem – například, když se vám podařilo zbavit cukrovky díky nízkosacharidové stravě. Pak je to skvělá ukázka pro ostatní diabetiky. Ale ne vždy dokáže jiný diabetik přesně následovat tohoto příkladu, protože je v naprosto odlišné situaci – jinak vnímá svět a má jiné podmínky. To je dobré zohlednit. Vyhneme se tak deziluzi a klasickému: „říkám ti, že to nefunguje“.

Někdy také není strava tím nejdůležitějším, co teď potřebuje člověk řešit. Na druhou stranu, začít se dá z různých konců a jsou potraviny, které nás psychicky podpoří, podrží. Cukr a soja to není.

10 z 10ti výživových poradců doporučuje…

Hleďet si svého! Takhle by mohla znít reklama na ideální stravovací režim 🙂

Mým cílem v rámci poradenství není jen pomoci uzdravit lidi z nemocí. Nebo je naučit, jak zhubnout. I když je to samozřejmě žádoucí. Mým hlavním cílem je inspirovat co nejvíce lidí, aby se naučili poslouchat svůj „vnitřní hlas“. Nikdy totiž nevíte, co druhý potřebuje. Ví to jen on sám. Někde uvnitř v hloubce to má ukryto. Teď to jen nalézt.

Naučit se znát sebe je v rámci našeho zdraví to nejdůležitější. Nutně k tomu dospěje každý, kdo je trochu pozorný a vnímavý. Otázka je, kdy.

Znám několik lidí, kteří léta dodržují paleo a kvetou zdravím. Stejně tak znám několik vitariánů, kteří jsou naprosto zdraví. Společným jmenovatelem jejich stravy je maximálně voda a zelenina. Co mají tedy společného? Přístup. Trpělivě se stávají odborníky sami na sebe.

Až tedy budete uvažovat, jaká že strava je ta nejlepší, začněte u sebe. Zkoumejte, studujte, hledejte inspiraci a pak se vracejte zpátky k sobě. A taky pravidelně dělejte krok stranou pro zachování nadhledu.

Jak porozumět sám sobě i ostatním

Tak dobře, já to přiznám. Trochu jsem se zbláznila. Kde chodím, tam o tom mluvím. V minulém příspěvku jsem psala o Akademii Xany Bati. O tom, jak zapracovat na svém těle, aby bylo nejen krásnější, ale i zdravější. Koncepce fyziologického omlazování mě fakt dostala. To jsem ale nevěděla, co přijde poté. Koncepcí se zabývám od letošního února a doteď mě nadšení nepřešlo. Naopak se stupňuje.

Všechno kolem těla a zdraví mě zajímá. Jenže úplně nejvíc mě zajímá psychologie. I mé konzultace jsou protknuté psychologií ve smyslu – pomoci druhým dobře se cítit, pochopit sebe i ostatní, být šťastní. A díky metodě, kterou vám tu představím, dostává vše, co znám, nový rozměr.

Akademie Xany Bati obsahuje tři části – omlazování, poznání, úspěch. Když jsem dostala příležitost účastnit se „kurzu poznání“ (tzv. Eniomatrix), neváhala jsem ani minutu. A právě o Eniomatrixu je tento článek. Píšu ho proto, že i vy máte možnost se do kurzu zapojit a díky tomu se lépe zorientovat v tomto světě.

Každý z nás vnímá a zpracovává informace trochu jinak

Tohle když člověk pochopí a naučí se základní principy, velice se mu zjednodušší život. Řekla bych dokonce, že z něj spadne obrovský balvan. Uff – mám to správně. Nejsem blázen! Tato zjištění bývají průlomová a přeji je všem, kdo někdy pochybovali o sobě a svých schopnostech. Všem, kdo se někdy ptali, „kdo jsem?“ a „jaké mám poslání?“, „jaký partner se ke mně hodí?“. Vědět opravdové odpovědi na tyto otázky je k nezaplacení. Mně osobně se v tomto kurzu spojuje několikaleté zkoumání různých typlogií a psychologických přístupů. Nejasné náznaky smyslu života dostávají jasné kontury. Věřím, že hodně lidí to bude mít podobně.

Náplň kurzu Eniomatrix

V kurzu se učíme určovat typ osobnosti podle způsobů vnímání a zpracování informací o okolním světě. Použitím této metody můžeme dosáhnout  produktivní, zdravé a úspěšné  komunikace se sebou samým, s druhými lidmi, společností, přírodou, penězi a jinými důležitými prvky lidského života.

Je to vážně dobrodružství. Jednotlivé typy osobnosti totiž poznáte i podle stavby těla, podle toho, jaká volí slova a slovní obraty. Vytváříte si tak psychologický portrét lidí kolem sebe. Zvlášť užitečné je použití této metody při výchově dětí. Na určitý typ dětí například nemůžete křičet… Co je ale hlavní, že začnete podporovat vývoj silných stránek a talentů vašich dětí.

Eniomatrix pomáhá v osobním i profesním životě, pomáhá najít cestu k životnímu partnerovi, najít vhodné spolupracovníky do týmu a to tak, abychom se vzájemně doplňovali.

Otázka zdraví a šťastného života

Žijete-li ve svém „psychotypu“ – tedy zjednodušeně – žijete-li svůj život a né život někoho jiného – jste zdraví. Když tomu tak není, jste nemocní a depresivní. Tuším, že tohle je případ velké části populace. Pojďme to změnit!

 

Většina lidí nepotřebuje užívat antidepresiva. Potřebujeme jen najít sami sebe a začít si užívat si život a vzájemnou spolupráci. Respektovat se navzájem se svými odlišnostmi a vyhnout se tak zbytečným konfliktům, násilnostem a nedorozuměním.

Pro zvídavé: technologie Eniomatrix je zpracovaná na základě…

  1. psychologické analýzy
  2. neuro – lingvistického programování
  3. modelu Eriksona
  4. transakční analýzy
  5. duchovně-sociální struktury společnosti
  6. tělesné psychoanalýzy
  7. parapsychologie
  8. dispoziční prognostiky

aj. účinných východních a západních psychologických technik.

Tak co vy na to? Pojďme efektivně měnit svět k lepšímu, zlepšovat své zdraví, vychovávat děti podle jejich potřeb a silných stránek. Prostě být zase o kousek více vědomými lidmi. To je cesta ke štěstí.

Zájemci o „kurz poznání“, napište mi na [email protected], případně pište rovnou asistentce Xany Bati – Lucce na [email protected] Lucku budete milovat.

A taky si zamilujete facebokovou skupinu Enimoatrixu, kde probíráme naše zkušenosti z průběhu kurzu a konzultujeme s Xanou veškeré dotazy. Zábava zaručena!

 

 

Můj současný postoj k výživě a zdraví

changingJe docela zajímavé sledovat, jak se vyvíjí náš postoj k čemukoliv. Mít stále stejný náhled na všechno kolem sebe je téměř nemožné. Tím, jak jdeme životem, získáváme stále nové zkušenosti. A tak se vyvíjí i můj pohled na výživu a zdraví. Snažím se zůstat otevřená novým možnostem a změnám.

„K objevům obvykle nedochází podle návodu, ale tak, že sejdete z hlavní cesty a pokusíte se prozkoumat neznámé území.“ – Fellini Federico

Já a výživa – historické okénko

Vzpomínám si, jak jsem začínala někdy před 18 lety na knížkách Petra Fořta a časopisech Fitness. V té době jsem přesedlala z atletiky na biatlon, který se stal na sedm let mou hlavní „volnočasovou“ náplní. K výživě jsem se dostala přes sport. Přišlo mi to logické – když sportuju, chci čerpat kvalitní palivo. Tento pohled mi zůstal, jen se v průběhu let mění to, co vidím za „kvalitním palivem“.

Po studiu potravinářství na vysoké škole, jsem se rozhodla ještě pro zdravotnickou školu – obor Nutriční terapeut. V tu dobu se můj výživový zájem pomalu přesouval od „sportovní výživy“ k „výživě nemocných“.

Nemoc?

Časem jsem zjistila, že je lepší upírat svou pozornost na zdraví, než na nemoc. Slovo nemoc vytváří dojem, že něco nemohu a tudíž přenechávám zodpovědnost za své zdraví někomu jinému (státu, zdravotnictví, lékaři).

Většina toho, čemu říkáme nemoc, jsou pouhé dysbalance, tedy nerovnováhy v našem organizmu. Může to být metabolická, hormonální, svalová, či duševní nerovnováha. Tím, že začneme brát léky, většinou potlačujeme příznaky této dysbalance a také další dysbalance vytváříme. Bez příznaků navíc oklamáváme sami sebe, nalháváme si, že je vše v pořádku. Což nás nenutí jít do akce a pátrat po příčině svých problémů. A pak to někde „rupne“. Je jen otázkou času, kdy a kde se to projeví.

běhání VOLNĚPozitivní je, že nemusíme hledat jednu jedinou možnou cestu k uzdravení. Stačí nějak začít. Stravou, pohybem, nebo meditací/relaxací. Vykročíme na cestu a další kroky se ukážou po cestě. Jedinou podmínkou je převzetí absolutní zodpovědnosti za své zdraví. Nikdy neházejte vinu na někoho jiného. Když se vám nelíbí něčí přístup, sbalte saky paky a jděte jinam.

Můj přístup

Stejně jako do Říma vede mnoho cest, i ke zdraví se dá dojít několika způsoby. Mojí parketou je výživa, a tak se vyjadřuju především k ní. Vždycky ale zdůrazňuju, že zdraví, je nejen o stravě, ale také o pohybu a především o nastavení naší mysli. Můžeme jíst super-zdravě, ale když se budeme celý život plácat v pozici oběti, žádné super-zdraví nás nečeká. Proto je potřeba začít u té hlavy a nastavit si program zdravého člověka. Už jen proto, že být zdravý je naše přirozenost.

Moje výživová doporučení často vycházejí ze základů paleo stravy. A když říkám „vycházejí“, nemyslím tím „100% odpovídají“.

Před třemi lety mi tento výživový směr trochu otevřel oči. Zní to logicky – nejíst potraviny, na které nejsme pravděpodobně ještě zcela adaptováni: obiloviny, mléčné výrobky, luštěniny, cukr. Tyto potraviny jsme jako lidstvo začali ve větší míře využívat až po příchodu zemědělství. O různých umělotinách typu margarín teď ani nemluvíme.

Historie lidské výživy z mého pohledu

Lovci a sběrači

Naši předkové se živili po nejdelší časový úsek stravou, kterou dnes můžeme přirovnat k výži-vovému směru paleo. Jedli maso ulovené zvěře, ale pedevším sbírali divoké rostliny, kořínky, plody, semena, vejce a med.

Jelikož jsme takto jedli po většinu času naší existence, jsme na tento typ stravy stále ještě nejlépe adaptováni.

Dřívější „paleo strávníci“ byli tzv. lovci a sběrači. Tzn., že si maso opatřovali lovem divoké zvěře. Nechovali vystresovaná zvířata v klecích a necpali do nich kukuřici. Zvířata se pásla na čerstvém vzduchu, ryby plavaly volně v čisté vodě. Žádné potraviny se neprodukovaly v gigantickém množství. Nebylo proto potřeba tolik skladovat, uchovávat, konzervovat, „ošetřovat“. To všechno se změnilo až vynalezením zemědělství – lidé vytvářeli větší komunity, usadili se a začali domestikovat zvířata i rostliny.

Příchod zemědělství – každá mince má dvě strany

wheat VOLNĚZemědělství pomohlo přežít obrov-skému množství lidí. Zajímavé pro mě bylo zjištění, že naše nejsilnější adaptace není být zdravý, ale přežít a mít co nejvíce potomků. Což se díky zemědělství daří. Vybírá si to však svoji daň v podobě chronických nemocí, které dříve neexistovaly. Více se o této problematice dočtete ve skvělé knize Příběh lidského těla.

Pro lidstvo jako celek bylo zemědělství přínosem, pro lidské tělo jen částečně. 

Ať už se nám to líbí, či ne, vymoženost v podobě zemědělství tu prostě je. Díky ní máme kulturu, umění, vědu – obecně civilizaci. Na druhou stranu, kvůli příchodu zemědělství tu jsou války, hladomory a mnohá onemocnění – dříve neznámá. Včetně zubních kazů nebo třeba cukrovky. 

Současnost

hojnost jídla VOLNĚJakkoliv se můžeme (a měli bychom) poučit ze stravy našich předků, my dnes v paleolitu nežijeme. Tito historičtí lidé neseděli na kancelářské židli ani hodinu denně, natož osm. Tito lidé nežili v blahobytu dnešní doby. Tito lidé nečelili moderním dlouhotrvajícím stresům. Neměli na výběr z padesáti druhů cukrovinek. Maso ulovených zvířat bylo dost jiné oproti dnešnímu. Náš životní styl je prostě úplně jiný. I tak si myslím, že je velkým přínosem, podívat se do historie pro poučení. A přestat si v některých ohledech tak škodit.

Nemyslím, že je řešením bránit se zuby nehty technolo-gickému pokroku. Řešením je žít vědomě. Vědět, co mi dělá dobře a co mi škodí a vědomě s tím nakládat.

Věčná otázka konzumace masa

Když už víme, že náš trávicí trakt byl po staletí navyklý na konzumaci masa, měli bychom také vědět, že jíst maso byla často jediná možnost – ne volba. Měli bychom také vědět, že dříve se zužitkovávalo celé zvíře, nejen svalovina tak, jak je to běžné dnes.

Plno věcí si dnes už vůbec neuvědomujeme. S tím, jak je cíleně na Zemi šířena panika, se není co divit. Uvědomělí lidé jsou totiž pro vysoké mocenské síly tou největší hrozbou. A tak je šířen strach téměř z čehokoliv. Mnoho lidí si třeba myslí, že přestat jíst mléčné výrobky znamená mít do týdne prořídlé kosti. Přitom lékaři, kteří proklamují nutnost konzumace mléka jsou jen loutkami mlékárenského průmyslu, aniž jsou si toho často sami vědomi.

Jasně, mléčné výrobky můžeme s klidem opustit. Ale co maso??? Když kouknu na lidstvo jako celek, odpověď v současné chvíli není jednoznačná.

Proč vlastně vůbec uvažovat o nějakém omezení či vyloučení masa z jídelníčku? Jsme na něj adaptováni. Obsahuje koncentrované bílkoviny. Samo o sobě není rakovinotvorné. Tak sakra proč?

meat VOLNĚČím dál většímu počtu lidí začíná vadit přístup k živočišné výrobě. Velkochovy. Lidé mají soucit se zvířaty. Někomu maso přestává chutnat. Někdo ho špatně tráví. A pak jsou milióny lidí, kterým maso vyhovuje. Ti uvědomělejší vyhledávají volné chovy namísto velkochovů.

Dřív bych se nad tím asi pousmála, ale dneska vím jednu věc. Pro lidi, kteří cítí, že by neměli jíst maso, je správné nejíst maso. Prostě máme dnes na výběr.

Je dost možné, že jako lidstvo spějeme k tomu, že maso jíst přestaneme. Ale nechtějte po mě teď racionální vysvětlení. Třeba o tom brzy napíšu více. Mimochodem, já maso jím, ale výrazně jsem ho omezila. Objevuji i jiné možnosti výživy.

Je čas postoupit civilizačně o krok dál

Stejně jako další lidi, i mě trápí živočišná výroba ve velkochovech a nešetrnost k přírodě při konvenční rostlinné výrobě. Jídlo vzniklé tímto způsobem ani nelze považovat za příliš zdravé. Z tohoto důvodu mi přijde fér hledat i další možnosti, než se jen ládovat levnými výrobky pořízenými v supermarketu. Podívejte se na cca minutové video, kde mluví Simona Babčáková k projektu „Konec doby klecové“, moc se mi líbí.

Některá má doporučení ohledně výživy a zdraví

  1. Imunita – udržovat zdraví střevního prostředí, ale i zdraví dalších orgánů – např. jater, ledvin. Jíst kvalitní zeleninu, co nejméně cukru a umělých sladidel, zvažovat každé očkování, amalgámy v zubech, léky. Smýšlet pozitivně. 
  2. Individualita – nekopírovat za každou cenu nějaký výživový hit, nebo kamarádku. Od ostatních se pouze inspirovat.
  3. Low Carb High Fat – nejčastěji fungující model stravování, ať už jde o celkové zdraví, hubnutí, nebo léčení chorob. Není ovšem univerzální! Může i nemusí obsahovat maso.
  4. Čemu se raději vyhýbat: margaríny, soja (nefermentovaná), pšenice, lepek, veškerá bílá mouka, cukr, umělá sladidla.
  5. Co bývá vhodné zařadit a mívá i léčivé účinky: kokosový olej bio lisovaný za studena, bylinky – mají samozřejmě každá své konkrétní použití (je to zlatý důl), „organicky“ pěstovaná zelenina a šťávy z ní. Různé druhy super-potravin, kam patří i česká zelenina a ovoce (cibule, česnek, lesní plody…) a další potraviny.
  6. Výživu nemít jako středobod svého života – jídlo je radost a součást života, není za odměnu – dobře se najíst si zasloužíme bezpodmínečně.
  7. Poučit se z historie (např. ohledně pohybu a začít třeba více chodit), k tomu si vzít z moderní doby to, co nám funguje a dává smysl. A udělat z toho svůj vlastní koktejl.
  8. Dát sám na sebe. Nikdo neví líp, co máte dělat, než vy. Takže se začít více poslouchat a nedávat tolik na doporučení ostatních. A klidně i malinko zpochybňovat všechny „100% potvrzené vědecké studie“.

„Teprve zánikem dogmatu začíná věda.“ – Galileo Galilei

 

 

Smím jíst ovoce při hubnutí? Je mléko zdravé? Můžu zhubnout bez cvičení?

Smíte cokoliv. Otázkou je, jaké to bude mít následky právě pro Vás.

třešněMohu si dát deci vína… každý den? 

Občas si kousnu do rohlíku. Ale jen kousnu, to nevadí, ne?

Kolik můžu sníst ovoce?

Dá se zhubnout bez pohybu? Kolik kroků musím za den ujít?

Je mléko zdravé? A pohanka?

Nic není černobílé, a proto na tyto otázky nelze jednotně odpovědět. Musíme vědět, o koho se jedná.

jsem dobrá – kopieV naší poradně máme různé klienty – na jednom pólu jsou sportovci světové úrovně, na druhém ženy přes 100 kg s rozhozenou hormonální soustavou a bez pohybu. To, co prvnímu pomůže, druhému často ublíží.

Většinou doporučuji co nejpřirozenější stravu/pohyb, jenže… Když jste v nepřirozeném stavu a chcete tam být (výkonnostní sportovec) – pak musíte jíst jinak. Když jste v nepřirozeném stavu (obézní, rozvíjející se nemoci) a nechcete tam být – pak musíme být hodně striktní a například jinak zdravé ovoce je v tuto chvíli tabu a jakékoliv kousnutí do rohlíku Vás zbytečně rozhodí (věřte mi). Nicméně i striktní režim si lze užít a udělat si z něj skvělý životní styl (opravdu to totiž není o hladovění, naopak!).

Důležitý je plán

Nebo aspoň povědomí, kam směřuju. Nad tím se zamyslete jako první. Když si nevíte rady, přijďte se poradit. Neptejte se kamarádky, která má jiný životní styl, jiné tělo a jiné potřeby. Inspirujte se úspěchy ostatních a pak se vydejte na vlastní zcela individuální cestu.

Možná máte pár kilo navíc a už vážně nevíte, co s tím

Možná za to může nějaký detail, který jiným lidem prochází. Kromě výše zmíněného to může být:

  • stres a zvýšené napětí – každý je vůči němu různě citlivý a vy jste si možná natolik zvykli, že už ani nevnímáte obrovský tlak, který musíte každý den překonávat…
  • málo spánku / odpočinku
  • noční směny
  • hormonální léčba / hormonální antikoncepce
  • intolerance na některé potraviny (vajíčka, mléko…)
  • kombinace různých léků a další zásahy do organizmu (některé operace)

Téměř vše uvedené souvisí s hormony v našem těle. Hormonální rovnováha je pro zdravé tělo nezbytná. Souvisí s chutí na sladké, s hladem, s přeměnou látek v těle.

slunce - i pro kom.ucelyNěkdy je to opravdu běh na dlouhou trať. Je potřeba vykročit a držet směr. Být striktní a přitom si to umět užít. Nehledět, co dělají ostatní. Ale věřit tomu svému. Pak se dějí i „zázraky“.

Přicházejí pomalu slunečné dny a já držím palce všem, kdo se rozhodli vzít svůj život do vlastních rukou a chtějí na sobě zapracovat. Nenechte se zdolat případnými neúspěchy a nepřestaňte hledat to správné pro Vás.