Archiv pro štítek: Cukr

Jak na cukrovku – zn. jednoduše.

Webové stránky Diabetes a já:

Zajímavou otázku položila i slečna Pavlína, zda nadměrná konzumace sladkého může způsobit cukrovku. „Ačkoliv se to nabízí, žádná studie ve světě neprokázala, že by větší množství sladkostí ve stravě způsobilo cukrovku, pokud člověk zůstane štíhlý. Takže mlsejte dále,“ řekl Prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA (přednosta Interní kliniky Fakultní nemocnice Motol, předseda České diabetologické společnosti a taky prezident České diabetologické asociace).

Když to tak čtu, myslím, že největší příčinou diabetu u nás je:

Matení veřejnosti

Samozřejmě, že „větší množství sladkostí ve stravě“ podporuje vznik cukrovky. Chronicky zvýšený inzulín na základě časté konzumace vysokosacharidové stravy = nejlepší cesta k diabetu II. typu.

Jasně – jsou případy, kdy mírně vyšší pojídání cukrovinek nevadí – lépe řečeno: vadí méně. Ale to se týká pouze zdravých a aktivních jedinců. To, že je člověk „štíhlý“, není ještě záruka zdraví.

Lidé s větší genetickou zátěží, nedostatečným pohybem, natož s nadváhou si samozřejmě jedením sladkostí pořádně zavařují. Stejně tak člověk, který je hubený a chce přibrat stylem – „budu se cpát sladkým“. Naše tělo není blbé a záleží mu na kvalitě paliva. Prostě – není kalorie, jako kalorie – i když se nás různé „autority“ snaží přesvědčit, že to to tak je. Pro náš organizmus není rozhodně přirozená velká nálož jednoduchých sacharidů, natož v pravidelných dávkách.

Takže, klidně mlsejte, ale neste si za to vlastní zodpovědnost.

Když přijde na výroky lékařů

Víme, že co řekne lékař – je svaté. Nebo si to alespoň stále myslí většina lidí. Lékaři si toho jsou vědomi, vědí, že jejich slova mají velký vliv. Vědí to i farmaceutické firmy. A tady už je na naší fantazii, jak se toho dá vyu/zneu-žít.

Důvody matení lidí „autoritami“ jsou, podle mého názoru, dva. Jedním je faktická nevědomost a druhým cílená masírka ze strany výrobců léků a nezdravých potravin. Oba důvody spolu úzce souvisí.

Kdo má prachy – určuje pravidla hry

Hlavním partnerem České diabetologické asociace je farmaceutická firma Astra Zeneca. Jak víme, tak pro farmaceutické firmy je finančně velice výhodné udržovat co nejvíce pacientů ve stavu „na lécích“ či „na inzulínu“. V inzulínu se točí takovýýýých pěněz! A opravdu nemá smysl si nalhávat, že jde výrobcům o zdraví lidí. Jednotlivcům z řad zaměstantnů určitě ano, ale firmě jako celku nikoliv. Ovlivnit to uvnitř firmy je nereálné. Jediným řešením je uvědomění ze strany pacientů („zákazníků“). Dokud nepřevezmeme sami zodpovědnost za sebe, nemáme moc šancí.

Jsem přesvědčena, že většina případů diabetu – minimálně toho počínajícího – jde vyřešit pouhou změnou životního stylu (strava, pohyb, spánek, psychika).

Jsme jeden celek – nejsme lego kostičky

Jednotlivé části našeho organizmu jsou mistrovsky propojeny (na mnoha úrovních – tělo, duše…). Stejně tak je potřeba přistupovat k „léčbě“ – celistvě. Ale začít se dá z kteréhokoliv konce a postupně pracovat i na těch ostatních stránkách. Například se nejprve podívat na výživu, přidat trochu pohybu, začít se dívat na svět trochu jinak… všechno jde ruku v ruce. Harmonizovat naše střevní prostředí nebo hormonální činnost můžeme jak stravou, tak dalším působením na přirozenou fyzilogii těla – pohybem, psychickou pohodou. Různými způsoby, zvanými alternativní (z mého pohledu je alternativou spíše ta naše západní medicína, ale budiž) – akupunktura, akupresura, jóga a mnoho dalších metod.

Ano, máme v těle různé energetické dráhy. Ano, působením na jedné straně těla, můžeme občas ovlivnit něco na druhé straně těla. Kdo by to byl řekl… Obzvlášť, když se za to udělují bludné balvany („pozoruhodnou“ společností Sisyfos).

A co tedy pomáhá řešit cukrovku? Nejprve se podíváme, co cukrovka vlastně je.

Příčina vzniku diabetu II. typu

Diabetes II. typu je především problém chronicky zvýšeného inzulínu.

Ve chvíli, když sníme nějaké sacharidy, vyplaví se do krve inzulín, aby tyto rozložené sacharidy (jednotky glukózy) uskladnil do buněk jako budoucí zdroj energie.

Při rozvinutém diabetu buňky našeho těla neumějí inzulín využít – tudíž v krvi koluje moc inzulínu i moc glukózy.

Udržet inzulín na uzdě

Důležitá součást řešení je: omezit sacharidy ve stravě! Je to táááák jednoduché. Jistěže je potřeba znát kromě tohoto A, i další B), C), D)…. ale toto je základ!

A teď si představte člověka, který se řídí radami pana MUDr. CSc. MBA… o pojídání sladkostí. Ve chvíli, kdy máte cukrovku, oceníte co největší nezávislost na cukru. Cukr je regulérní droga. V malém množství a při uvědomělém používání může být požitkem. Stejně jako alkohol. Ti, kdo jedí přirozenou stravu ocení i přírodní sladkost ovoce, mrkve, nebo třeba červené řepy. Sem tam trocha cukru opravdu nemusí vadit (dokud nemáte rozvinutý diabetes…).

Takové ty nefunkční rady (typu: jezte často v malých dávkách), které dává většina lékařů a nutričních terapeutů či poradců – dávají proto, že se je takhle prostě naučili. Jelikož jsem studovala nutričního terapeuta, potravinářskou vysokou školu a znám osobně dost lékařů, tak vím, o čem mluvím. Na školách se výživa učí… nedostatečně a často i velice tendenčně.

Běžné nastavení diabetického jídelníčku vychází z domněnky, že musíme přijímat určité množství sacharidů za den, jako zdroj energie. Toto množství je ale nadhodnocené. Dnes už totiž víme, že energii lze čerpat i z tuků. Docela paradox říct, že „už to dnes víme“ – spíše jsme se k tomu opět vrátili v rámci historie člověka na planetě Zemi.

Jestliže sacharidy zvyšují glykémii a tím i inzulín v krvi – a my tam toho inzulínu potřebujeme méně – co tedy udělat? Ano – omezit příjem sacharidů. Bingo! Spolu s tím navýšíme příjem zdravých tuků – to je půlka celého úspěchu kompenzace cukrovky.

Co je navíc skvělé, že takováto strava je i přirozená pro naše tělo a tudíž současně dochází k optimalizaci hormonální činnosti a tedy celkovému zlepšení diabetu. Neříkám vyléčení, i když bych u diabetu II. typu tohle klidně říct mohla. Co víc chtít?

Ještě jednou… co se v tom těle děje a proč

Příčiny diabetu najdeme ve ztrátě inzulínové a leptinové senzitivity. Co to znamená? Jednoduše řečeno, konzumujeme příliš mnoho sacharidů a to hlavně těch jednoduchých (sladkosti) a takových, které se rychle mění na glukózu (pečivo, bílá rýže, těstoviny, brambory). Další, a to dost důležitý problém, je konzumace fruktózy v podobě průmyslově zpracovaných potravin (limonády, fast food, sladkosti). Děje-li se to dostatečně dlouho – dochází v našem těle ke ztrátě citlivosti buněk na inzulín. Tím, že inzulín již nemůže pořádně fungovat – uskladňovat energii tam, kam patří (jaterní a svalový glykogen) –> tloustneme. Protože se ta energie jednoduše mění na zásobní tuk.

Opomíjený hormon leptin

Ignorovaným klíčovým hráčem při vzniku diabetu je také hormon leptin. Jeho funkce je dát informaci mozku o tom, kdy máme jíst, kolik toho máme sníst a hlavně, kdy přestat! Máme-li narušenou citlivost na leptin – asi si dovedete představit, jak to vypadá – nemáme nikdy dost!

Narušení leptinové senzitivity –> chronický hlad –> přejídání –> obezita –> diabetes II. typu

Mám cukrovku, co teď?

Ve stavu zvaném pre-diabetes již dochází k narušení inzulínové senzitivity, přehouphutím do diabetu II. typu už jsou komplikace závažnější. Blbý je, že diabetik „na lécích“ zpočátku nemusí nic špatného cítit. A cpe se (více či méně) sladkostmi/chlebem dál. Léky nejsou řešením (maximálně dočasným). Jen potlačí informaci, kterou k nám tělo vysílá. A ta zní: Změň prosím to, jak se mnou zacházíš! 

Chceme-li se dobrat uspokojujícího řešení – natož vyléčení – musíme pořádně zabrat, nebo minimálně jít po malých krůčcích, ale SPRÁVNÝM SMĚREM.

Jedení cukru a sladkostí je směr opačný – nikdy nepomůže zlepšit diabetes, ani to není cesta, jak se mu vyhnout. Naopak téměř vždy k němu přispívá. Samozřejmě nejde jen o sladkosti, problémem jsou všechny průmyslově zpracované potraviny (takové ty balené dochucované věci a typický fast food).

Co mohu udělat, co mi pomůže?

  1. Dát do pořádku střevní prostředí – Co má vliv: strava, doplňky stravy, psychika, přirozený pohyb.
  2. Dát do pořádku hormonální činnost – Co má vliv: strava, spánek, pohyb, myšlení, negativní vliv toxinů (vč. léků).
  3. Pracovat na sobě (láskyplně, s úctou k sobě samému) – Jak přemýšlím? Co OPRAVDU chci? Co pro to dělám? Žiju svůj život, nebo něčí jiný? …
  4. Jednoduchá cvičení a přirozený pohyb – nic drastického není potřeba, skvělé jsou cílené jógové cviky, dostatek chůze.
  5. Pít čistou vodu – minimálně litr a půl, většinou je potřeba mnohem více!
  6. Nalézt klid v duši. Jakožto nejvyšší hodnotu.

Tudy vede cesta. Konkrétní doporučení dávám jen osobně (když mohu  člověka lépe poznat). A to opět spíše ve formě inspirace, co vidím, že funguje. Je více cest a možností. Všechno by to ale mělo vést k výše uvedenému, což je ve finále silný imunitní systém.

Máme své vlastní zdraví ve svých rukách. Každý z nás!

 „Vtip“ nakonec: diskuze na stránkách Diabetes a já:

„Diabetes II.st.opravdu nezhorší, že si dáte čokoládu,ale musíte si jí započítat do kalorického přísunu. A to jde snadno. Ale co tuky, ty jsou daleko horší a započítat je je daleko těžší. Prostě počítat příjem a výdej kalorií a je dovoleno jíst i sladké. Ale hlídat váhu!!!!“

„Já mám sladké ráda a moje mamka mě vždycky strašila s tím, že sladké může způsobit cukrovku. Jsem moc potěšena s názorem Mudr. Kvapila, že je to omyl.“

Roku 2013 bylo v ČR dle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR 789 900 diabetiků II. typu. Více než tři čtvrtě miliónu lidí!!! A každý rok přibývá dalších 40 až 50 tisíc. 20 až 25 tisíc nemocných umírá.

Jak se k tomu postavíte vy?

Po čem nejen tloustneme, ale jsme po tom i dementní

moučný mozek obálka„Tak tohle je prostě pecka“ – byla moje první reakce po zaboření nosu do loňské knižní novinky Moučný mozek. Americký neurolog David Perlmutter, který knihu napsal, mi dokonale potvrzuje informace, které jsem za poslední roky sesumírovala, a přidává pěknou porci novinek navíc. Nově a neotřele se dívá především na naše mentální zdraví – ukazuje vliv stravy na náš mozek.

Zní to nudně? Tak jinak: můžeme ovlivnit zda (a kdy) budeme dementní! Odvážné tvrzení, že? Ovšem má to pár pravidel (čtěte dál a dozvíte se je!) – dělat věci jinak než většina. Hledat si informace jinde než většina. Je na každém, do jaké míry a čemu člověk uvěří a do jaké míry hlavně začne něco dělat. Protože – jen věřit nestačí.

Je mi jasné, že kniha bude pro hodně lidí náročná – neustále se na stránkách zmiňují výzkumy a studie. Nu což, není to beletrie, ani červená knihovna. Já jsem si její čtení ale náramně užívala, jelikož se mi v každé kapitole potvrdilo něco, co jsem tak trochu věděla, nebo jsem tušila určitou spojitost. Vy knihu číst nemusíte, nechcete-li – mám pro vás výcuc – tento článek.

Konec moučných mozků v Čechách?

Perlmutttrovo poselství je přesně to, co si potřebujeme vštípit do našich (více či méně) moučných mozků i v Čechách. Jisté povědomí o tom, co je zdravé, už tu trochu je, ale stále to zazdíváme různými výmluvami, proč vlastně „to správné“ nemůžeme u nás aplikovat – uvedu pár oblíbených důvodů:

„Stejně je nejdůležitější být v pohodě, raději sníst rohlík s láskou, než jíst mrkev a být ve stresu.“

Něco na tom bude. Ale jenom něco. Psychika a strava jsou důležité 50:50. Jenže samotnou psychikou s rohlíkem v žaludku to vážně nedáte.

„Když přestanu jíst pečivo, vyřadím sebe (děti, babičku) ze společnosti. Je to nepřirozené.“

Ano, možná je to nepřirozené v moderní společnosti, ale kdo udělal normu z pojídaní moučných výrobků? A kdo ji drží při životě nejvíc? Ti, co z toho mají prospěch a plné peněženky – potravinářské a farmaceutické kolosy. Na tom se chceme podílet? Já myslím, že je potřeba vykročit vpřed, a začít budovat nové normy.

Povíme si něco o roli sacharidů v naší stravě a o tom, co se děje v našem těle po jejich nadměrné konzumaci. Také se mrkneme na vliv lepku na naše zdraví. Prostě a jednoduše, jak můžeme dopadnout, když budeme dál jíst kvanta chleba, rohlíků, koblih, těstovin, pizzy a chroustat ráno „cereálie“.

Všeho s mírou, celozrnné je zdravé…  nebo snad…  cože??

Hned ze začátku předesílám, že vám budu zase brát nejen křupavé rohlíky a sladké koblihy, ale i „rádoby zdravé“ celozrnné těstoviny, kuskus a bulgur. Komu se to nelíbí, ten… má smůlu. Taky se mi to nelíbilo. Do té doby, než jsem zjistila (a zažila) pozitiva bez-pšeničné stravy. Do té doby, než jsem pomohla několika prvním lidem. Když začnete vidět „ty zázraky“, které dokáže změna stravy, navždy vás to změní. Nejsem puritán a občas něco nezdravého sním, ale proč by to mělo tvořit součást mého každodenního paliva, když vím, že po tom budu nejen tlustá, ale i nemocná a blbá? Nevím jak vy, ale já se mám ráda. A i když jsem jinak dost „sluníčkovej člověk“, nechci vám mazat med kolem pusy.

Takže: celozrnné výrobky nejsou o moc lepší než výrobky z bílé mouky. Negativa konzumace obilovin nemůže vyvážit pár minerálních látek v celém zrnu. A když pečivo není čistě kváskové, stejně ty minerální látky tělo nezužitkuje. Pečivo, jakkoliv celozrnné, není zdravé.

Vliv genetiky se přeceňuje – nebuďte pasivní!

Mnozí už jste jistě slyšeli o epigenetice – o tom, že nejsme 100% předurčeni našimi geny umřít na něco konkrétního, nebo mít určitou nemoc. Máme sice zděděné nějaké sklony k různým nemocem, ale co také máme, je možnost podílet se na svém zdraví. Je opravdu jen několik chorob, které jsou vcelku dané (srpkovitá anémie, cystická fibróza…), a kde máme jen mizivou možnost působit preventivně – tyto choroby jsou ale relativně vzácné. Naprostá většina nemocných lidí má choroby, kterým lze předejít a i když už je máte, dá se s tím většinou také něco dělat. Čím dřív ale začnete, tím lépe.

Cukrovka a obezita – jistě, ale i migrény, epilepsie, deprese, Alzheimer či Parkinson, roztroušená skleróza…

Tohle vše souvisí s vaší stravou! Někomu se neobjeví žádná z těchto chorob do konce života (takových moc není), i když se stravuje s prominutím „jako dobytek“. Ale chcete to riskovat? Co takhle raději podpořit naše tělo v léčebných a přirozených mechanismech a nemuset do sebe ládovat miliony doplňků (stačí něco málo), natož léků (ty nejlépe žádné).

V naší poradně se často setkáváme s lidmi, kteří už mají za pět minut dvanáct. Není to lehká práce a já vás vyzývám: začněte řešit malé zdravotní problémy a nadváhu včas. Později to bude mnohem náročnější a dražší. Zapomeňte na to, že vás zachrání lékaři. Zachránit se můžete jen vy sami.

Jedno je jisté, a to, že:  NEJVĚTŠÍ SÍLA JE V PREVENCI – je prostě nutné uvědomit si rizika a začít žít uvědoměle. Jakmile si totiž  nemoc již přivodíte, začíná být za pět minut dvanáct, a mnohdy je již po dvanácté.

Pojďme se postupně podívat na to, v čem je největší problém pšenice (plus dalších obilovin) a výrobků z mouky. Je to lepek a je to příliš mnoho sacharidů v celodenní stravě. Podíváme se dnes hlavně na jejich souvislost s naším mentálním zdravím. Bude to znít revolučně, nicméně je to podložené mnoha studiemi. Dnešní systém nechce, abychom o tom věděli. Kdo by pak bral ty léky, že jo.

Říká se, že cukr je zabiják – nepřehání se to trochu?

Naopak. Málo se to zdůrazňuje. Uvědomujeme si to stále málo, jak moc cukr (v přebytečném množství – takže skoro vždy) vadí. Vězte, že přebytečné množství je pro většinu lidí to, co mají každý den na talíři. Všichni tuší, že sladkosti a stolní cukr není ok. Většina z nás si tak nějak myslí, že se po tom prostě jen tloustne. Jenže…. je tu něco, co je mnohem horší, než jen pupek a velkej zadek. Je to poškozování našeho zdraví.

A jaký vliv má přemíra cukrů a obilovin na náš mozek? Výrobky z obilovin se v našem těle mění velice rychle na jednoduchý cukr, proto pro potřeby tohoto článku budu zjednodušovat a házet sacharidy do jednoho pytle.

Cukr v krvi a stárnutí organizmu

Jedním z dobrých ukazatelů vašeho zdraví je hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c) . Ten nám říká, jak jsme na tom dlouhodobě (posledních 90 dní) s krevním cukrem. HbA1c má velkou souvislost s fungováním našeho mozku. Laicky – mít dlouhodobě v normě krevní cukr je důležité pro naše mentální zdraví.

Problém glykace při nadměrné konzumaci sacharidů

Pojem glykace znamená navázání sacharidů na bílkoviny, tuky nebo aminokyseliny. Příkladem je stárnutí pleti (vrásky a povadlost), kdy se vlákna bílkovin stávají méně pružná a deformují se. Do jisté míry je glykace nedílnou součástí života (stejně jako zánět nebo produkce volných radikálů!) a má zásadní podíl na stárnutí organizmu. Důležitou informací je, že snížením příjmu sacharidů můžeme zmírnit glykaci a tedy i stárnutí našeho těla. A nejen to!

Glykované proteiny totiž zvyšují (až 50x) tvorbu volných radikálů v těle – dochází pak k poškozování dalších tělesných struktur (i DNA) a následně k nemocím ledvin, oběhové soustavy, cukrovce a zrychlenému stárnutí.

Zařaďte prevenci nemocí do svých priorit – říkám tomu zodpovědnost

Jakmile se dopracujete k diabetu II. typu (cukrovce), zvyšujete výrazně riziko vzniku srdečních chorob a mozkových příhod, Alzheimerovy choroby a zrychluje se vaše mentální stárnutí.

Naprosto zásadní je proto prevence. Tedy snížení sacharidů ve stravě. Poškozování tuků, bílkovin, DNA i RNA volnými radikály je v našem těle značné již ze začátku, kdy ještě nepozorujeme příznaky neurodegenerativních nemocí – Alzheimerovu nebo Parkinsonovu nemoc. Když už nemoc propukne, už nemůžeme změnit úplně vše, jako před tím.

Čím větší břicho, tím větší riziko nemocí

Věděli jste, že přebytečný tuk v těle funguje jako samostatný orgán? Nejhorší je viscerální – břišní tuk – spouští záněty v těle a narušuje metabolické procesy.

Když jde o hubnutí, s cvičením je to vždycky lepší, ale zásadní je úprava jídelníčku. Na nízkosacharidové stravě se hubne nejlépe a navíc je to nejzdravější strava pro naše tělo. Co víc chtít? Jistě, ne vždy to jde jako po másle, z dřívějška máme zhuntovaný metabolismus, rozhozené hormony, u některých lidí to bude prostě trvat, než se dá jejich metabolismus do pořádku. Ale moc jiných možností, než umírnění konzumace sacharidů (plus na to navázaná pravidla), podle mě není. A proč taky hledat jiné cesty, když náš organizmus k takovéto stravě mnoho let inklinuje a dělá mu velice dobře. Proč hledat něco, co nám jako lidstvu není přirozené? Proč vyrábět neustále nové přípravky na hubnutí, když ten hlavní nástroj máme přímo před očima – základní potraviny a základní pohyb.

brain2.600.000 let se vysokotučná (nízkosacharidová) strava podílela na utváření lidského genomu. Jinak je tomu až posledních 10.000 let a my čím dál víc tloustneme.“

 

Stále si myslíte, že cukry jsou nejlepším zdrojem energie?

O vlivu cukru na naše cévy, o tom, jak je to s cholesterolem – chci napsat zase jindy. To je také téma s velkým T. Ve zkratce – zapomeňte na řešení cholesterolu, nasyceného tuku a dalších pseudo-problémů. Problémem je cukr a přemíra sacharidů + přemíra nevhodných tuků (většinou rostlinného původu), což vede k větší zánětlivosti v celém organizmu.

Mírná ketóza je velice zdravá

Na rozdíl od jiných savců, dokáže lidský mozek zužitkovat alternativní zdroje energie. Dochází k tomu cca po třech dnech, je-li ve stravě „nedostatek“ glukozy. Proto nemáme problém být určitou dobu bez potravy. A není to tak, že bychom začali hned odbourávat naše svaly (z bílkovin totiž umíme také tvořit glukózu). Umíme získávat energii i z tzv. ketolátek. Kyselina beta-hydroxymáselná (beta-HBA) je dokonce účinnější palivo než glukóza. Najdeme ji například v ….tádydááá… kokosovém oleji. Tato mastná kyselina navíc chrání naše nervové (mozkové) buňky.

Mírná ketoza je mimochodem velice zdravá. Pozor – někdy dochází k záměně pojmů keto-acidoza vs. ketóza. To první se může stát jen diabetikům I. typu – jelikož jejich tělo nedokáže produkovat dostatek inzulínu a z důvodu poklesu pH a neschopnosti zužitkovat glukózu bez inzulínu dojde k závažnému stavu, kdy je nutné vyhledat lékaře. U zdravého člověka se to nestane. Pro diabetiky, kteří si musí píchat inzulín, tedy není ketóza vhodná, z výše zmíněného důvodu. Pro většinu ostatních lidí je její lehčí forma naprosto vhodná. Když to hodně zobecním, většině lidem by stačilo čerpat sacharidy téměř jen ze zeleniny.

Druhý viník našich problémů – lepkavá bílkovina

Nejde jen o cukr a přebytek sacharidů, vadí nám i lepek. Všem.

brain„Citlivost na lepek je největším a nejpodceňovanějším zdravotním rizikem dneška.“

Gluten (lepek) znamená latinsky lepidlo. Extrémním projevem citlivosti na lepek je celiakie. Ale není to tak, že buď vám lepek vůbec nevadí, nebo vadí a jste celiak. Mezitím je mnoho mezistupňů. Zajívamé je, že každý čtvrtý člověk má od narození větší náchylnost k celiakii.

Asi 30 % západní populace má vyšší citlivost na lepek. S ohledem na naši nervovou soustavu ale do určité míry škodí všem. U každého člověka se to projeví jinak, podle jeho zděděných sklonů k určitým nemocem – obezita, srdeční onemocnění, autoimunitní choroby. Preventivními kroky se těmto nemocím dá přecházet!

Dnešní obiloviny jsou jiné než ty před 10 000 lety! Obsahují až 40x více lepku než před desítkami let. Jejich konzumace je mnohem návykovější. Po rozložení lepku na polypeptidy, tyto tzv. „exorfiny“ pronikají do mozku – mohou se navázat na morfinové receptory a navodit „pocit opojení“. Ano, konzumace houstiček je návyková. Sladké pečivo je ještě horší.

Perlmutter dokonce tvrdí, že průmyslově zpracovaná pšenice (chléb apod.) zvyšuje glykémii více než sacharóza – stolní cukr. Z jeho vlastní praxe neurologa má bezpočet případů zásadního obratu zdraví u lidí, kteří vyloučili lepek ze své stravy a snížili konzumaci sacharidů ve prospěch tuků – a ejhle – zbavili se deprese, chronické únavy, zvrátili diabetes II.typu…

Lepek také nabourává náš imunitní systém tím, že brání vlastní tvorbě antioxidantů. Jíst lepek a přitom brát antioxidanty za x tisíc Kč? Volba je na vás. Podle informací, které mám, je nejúčinnější nebránit vlastní antioxidančí kapacitě našeho organizmu a podporovat ji, než užívat antioxidanty jako takové v doplňcích. To ovšem neznamená, že jsem proti doplňkům a antioxidantům obecně. Toto téma je na delší dobu, můžeme to probrat na konzultaci, v souvislosti s vašimi individuálními potřebami.

brain„Skoro 2.000 let trvalo, než jsme přišli na to, že běžná bílkovina (lepek), kterou jsme zařadili do svého jídelníčku z evolučního hlediska teprve nedávno (před nějakými 10.000 lety) může způsobovat nemoci, které postihují nejen naše trávicí ústrojí, ale i kůži a nervovou soustavu. U lidí s neurologickými projevy citlivosti na lepek nemusí být přítomny příznaky v zažívacím traktu, takže neurologové musí znát běžné neurologické symptomy této nemoci a metody její diagnostiky.“

Dr. Hadjivassiliou a kolegové v Journal of Neurology, Neurosurgery and Psychiatry z roku 2002.

To stále ještě není vše, na řadu přicházejí hormony

Hormony a jejich obrovský vliv na obezitu a další nemoci

Leptin

Jedná se o hlavní hormon, který zodpovídá za zánětlivé reakce našeho těla a spolurozhoduje o tom, zda-li nás popadne neovladatelná chuť na sacharidy, je silně ovlivňován spánkem. Tento hormon je velice důležité dostat pod kontrolu. Byl objeven teprve roku 1994, produkován je totiž…. tukovými buňkami – ha! Leptin dokáže hodně promluvit do toho, zda skončíme jako vypasená prasátka, a jak moc se nám zcvrkne mozek!

Leptin patří do velice složité hormonální soustavy našeho organizmu, a mimo jiné má i vliv na naše emoce. Sám o sobě leptin není špatný, ale vadí nám, když je ho moc (tzv. dobrého pomálu). Čím vyšší citlivost (schopnost receptorů rozpoznat ho) si k leptinu uchováte, tím budete zdravější. Leptin v podstatě řídí metabolismus savců. Řídí, kdy dostaneme hlad i kolik energie uložíme do zásob.

brain„Jestliže je někde ve vašem hormonálním systému zádrhel, třeba při vylučování adrenalinu nebo pohlavních hormonů, bez upravení hladiny leptinu s tím nic nesvedete.“

N.T. Gedgaudas (uznávaná nutriční terapeutka) – Primal Body, Primal Mind, 2011

Nízká hladina leptinu vede k přjejídání. A odkud pochází ta nízká hladina? Spánková deprivace!

Leptin má jistou podobnost s inzulínem. Oba hormony potřebujeme v určitém množství. Oba v nadbytku velice škodí a jsou prozánětlivé. Můžete si přivodit jak inzulínovou tak leptinovou rezistenci (neboli necitlivost vašich buněk vůči těmto hormonům – a to už začíná být průser). Nápravou přebytku těchto hormonů je pouze kvalitní spánek a úprava stravy.

Ghrelin

Ghrelin je hormon, který nám dá najevo, že je třeba se najíst. Nerovnováha mezi leptinem a ghrelinem je problém. Člověk, ač najedený, má „hlad/chuť“ jíst dál. Jak to pak vypadá, možná mnozí znáte z vlastní zkušenosti.

U mužů stoupá hladina ghrelinu při nedostatku spánku. Mají pak více chutě na sacharidové potraviny. Dochází k rozkývání glykémie, zánětům, onemocněním spojených s funkcí mozku. U žen je jiný mechanismus se stejným výsledkem – při nedostatku spánku se sníží hladina hormonu, který potlačuje chuť k jídlu.

Jak „přepsat svoji budoucnost“ aneb co můžeme udělat s tím, co víme

Co dělat, chceme-li být zdraví a nemít: cukrovku, anorexii, deprese, epilepsii, schizofrenii, Alzheimerovu nebo Parkinsonovu chorobu? A když už něco z toho máme, jak se co nejdéle udržet fit (konzultujte prosím svůj zdravotní stav s odborníkem!)?

Omezte příjem sacharidů na cca 50-100 g denně (nezapomeňte, že toto je velice individuální, někomu doporučím ještě méně – akutní stavy, někomu mnohem více – výkonnostní sportovec). Určitě nejezte pravidelně více než 150 g sacharidů denně. U mnoha lidí se uplatní tzv. ketogenní dieta a to i jako součást léčby onemocnění – snížíme příjem sacharidů pod 50 g / den, zdrojem energie jsou pak ketony místo glukózy.

Nejezte obiloviny obsahující lepek (pšenice, žito, ječmen).

Hýbejte se minimálně 20 minut denně (alespoň procházky). Ideál je někde jinde, ale toto je nezbytné minimum. Aerobní pohyb má velký vliv na zdraví našeho mozku! A nemusíte nikde běhat do umření, stačí běžný pohyb – třeba ta chůze. Pohyb totiž tlumí záněty, zvyšuje citlivost na inzulín, zlepšuje regulaci glykémie a mnoho mnoho dalšího. Podle uskutečněných studií je pro váš mozek přínosnější procházka než luštění křížovek!

Skvělými doplňky jsou kurkuma (protizánětlivý kurkumin, je obsažen v kari), DHA (jedna z omega-3 mastných kyselin). Dále pak vitamín D, probiotika, kyselina alfa-lipoová, resveratrol a kokosový olej.

Své místo má i pravidelný půst a taky již zmíněný spánek.

Nechte si poradit a pomoct přímo od nutriční terapeutky

Konkrétní rady, a to tak, aby fungovaly právě Vám, poskytuji na individuálních konzultacích. Chcete-li pomoci s čímkoliv ohledně stravy a Vašeho zdraví – jsem tu pro Vás. Nebojte se mě kontaktovat, i když už máte nějaké zdravotní problémy (roztroušená skleróza, cukrovka, Parkinsonova choroba, nebo „jen“ obezita) – stravou se dá opravdu hodně změnit a zlepšit. Pracovat na sobě budete hlavně VY, já Vám ovšem pomůžu s jídelníčkem, nasměruju, podpořím. Ráda pomáhám lidem hubnout, ale ani nevíte, jak mě těší, když někomu pomůžu zlepšit jeho zdraví. To je moje hlavní poslání.

Pár slov na konec

brain„Chci vám říct, že degenerace mozku není předurčena geneticky. Není nevyhnutelná. A pokud patříte k těm, kdo trpí nějakou jinou nemocí, která má svůj původ v mozku, např. chronickými bolestmi hlavy, depresí, epilepsií nebo výkyvy nálad, pak nemusí být na vině vaše zděděná DNA. Souvisí to s tím, co jíte!“

David Perlmutter – neurolog, člen Amerického sdružení pro výživu, zakládající člen Amerického výboru pro integrační a holistickou medicínu, autor knihy Moučný mozek (Grain Brain).

Dlouhodobě ve stresu? Jak to zlepšit stravou

podzim-zimaVšichni jsme ve stresu. Děláme milión věcí najednou, snažíme se vše zvládnout a myslíme si, že nám to snad projde.

Někomu možná ano, ale většina lidí není naprogramovaná na všechny ty informace, negativa a situace, které se na nás valí a žádají si naši pozornost. Zprávy, děti, škola, práce, šéf, daně, manželka, ex-manželka, milenka… 🙂

Za ta léta se to trochu změnilo z prapůvodního: zajistit stravu, teplo a pak si hrát a povídat. Ano, bylo to velice těžké, ale jiné. Střídal se nárazový stres (útěk před predátorem) s obdobím klidu u ohně v jeskyni. Dneska jsme skoro všichni v permanentním stresu.

Každý organizmus zvládá jinou míru stresu

Někdo je geneticky prostě náchylnější k neklidu, depresím nebo úzkostem. Neexistuje jednotný návod, jak z toho ven. Ale jsou věci, které nám výrazně pomohou pozvednout psychiku. Na první pohled drobnosti, ovšem se zásadním účinkem. Obzvlášť, když je spojíme dohromady!

Než půjdete k psychologovi

Záležitosti kolem řešení psychických problémů, řízení stresu, relaxování a pohybu jsou rozhodně důležité a skvěle o nich píše Dalibor Špok v článku Než půjdete k psychologovi, který všem doporučuji k přečtení. Malý úryvek:

„Často se domníváme, že musíme svůj problém pečlivě pochopit, ze všech stran ho promyslet a věnovat se mudrování nad ním tak dlouho, dokud poslední kamarád v hospodě nápadně nezvedá obočí… O svém problému dokážou často lidé vyprávět dlouze. Když se však zeptám: a co jste zkoušeli změnit, jak jste si s ním zkoušeli poradit – často pokrčí rameny.“

Těžké stavy narušení nervové soustavy necháme odborníkům na psychiku. Jsem si však jistá, že i lidé ve velice nepříznivém psychickém stavu si mohou dopomoci ke zlepšení své psychiky různými „maličkostmi“.

Co s námi dělá permanentní stres

obezitaŽijeme-li v dlouhotvrajícím stresu, v podstatě ničíme sami sebe. Je až neuvěřitelné, jak to v našem těle všechno souvisí. Nadměrné stresování patří mezi nejdůležitější negativní faktory našeho zdraví. A co všechno stres dokáže?

  • ničí mozkové buňky. Snižuje kapacitu toho, co si zapamatujete a může vyústit až v Alzheimerovu chorobu… 
  • zvyšuje množství tuku v břiše 
  • zvyšuje únavu a nespavost 
  • zvyšuje krevní tlak 
  • přispívá k zažívacím potížím 
  • přispívá k sexuálním dysfunkcím 
  • zvyšuje riziko srdečních nemocí 

 

Dr. Lisa Rankin ve své knize Mind Over Medicine (vyšlo i v češtině, četla jsem a moc doporučuji!) říká:

„Tělo ví, jak se uzdravit, ale tyto mechanizmy nefungují, když jsme ve stresu!“

Vypadá to, že dlouhotrvající stres vypíná z funkce některé samo-uzdravovací procesy. Velkou roli zde hrají hormony. Kortizol, který je při stresu vyplavován, nás má připravit na zátěžovou situaci (například útěk). Jestliže máme trvale zvýšenou hladinu kortizolu, a to i v případě, že zrovna nikam neutíkáme, je to problém.

Trvale zvýšená hladina kortizolu pro nás není vůbec dobrá

Proč?

  1. Dochází k nadměrnému vylučování vitamínů řady B a C, vápníku a dalších minerálních látek. Snižuje se tedy množství, které tělo využije (vstřebá). Řešením je doplňovat tyto nutrienty, ale také pracovat na odstranění příčiny problému.
  2. Zvyšuje se cholesterol a triacylglyridy v krvi.  
  3. Zvyšuje se citlivost na některé potraviny (potravinová intolerance).
  4. Snižuje se tvorba (vylučování) enzymů a dochází tedy ke zhoršenému trávení živin.
  5. Dochází k dysbalanci střevního prostředí – množství prospěšných bakterií se snižuje, což má negativní vliv na imunitu!
  6. Snižuje se prokrvení trávicího traktu a dochází tak k výraznému snížení metabolizmu

Řešení? Zdravá střeva!

Zaprvé samozřejmě regulovat stres a faktory, které se na něm podílejí.

Dále starat se o střevní prostředí. Funguje to i naopak: zdravá střeva mají vliv na dobrou psychiku. V době zvýšeného stresu je vhodné užívat kvalitní probiotika.

Mít v pořádku trávicí trakt je důležité i proto, že ve střevech je více serotoninu než v mozku!!! Proto, aby vše fungovalo, je vhodné jíst fermentované potraviny, případně již zmíněná probiotika. Budete tak alespoň částečně předcházet depresím a úzkostem.

Nejhorší potraviny pro vaši náladu

avril-lavigne„Jedla jsem špatné věci. Spoustu cukrů a sacharidů. Stále jen nezdravé jídlo. Pak je člověk velmi podrážděný.“

Avril Lavigne

 

Cukr

Rozkolísává glykémii a následně vaši náladu. Cukr, hlavně však fruktóza a obiloviny přispívají k inzulínové a leptinové rezistenci. Cukr působí negativně na mozkové neurony, což vede i k depresím a schizofrenii. Cukr spouští kaskádu chemických reakcí – mimo jiné podporuje chronickou zánětlivost organizmu, narušuje imunitu a to opět vede k většímu riziku depresí. Cukr vám prostě ke zlepšení nálady dlouhodobě vůůůbec nepomůže. To si pište.

Gluten (lepek)

Tato bílkovina obsažená v některých obilovinách (hlavně v pšenici) má negativní účinky na vaši náladu, zvyšuje riziko schizofrenie a dalších mentálních poruch. Pšenice také inhibuje produkci serotoninu!!

Průmyslově zpracované potraviny

…s obsahem trans mastných kyselin, glutamátů, umělých barviv nebo sladidel vedou taktéž k zhoršené náladě.

Potraviny, které nám pomohou zatočit se stresem

IMG_1605
  • hořká čokoláda
  • kvalitní káva v rozumném množství
  • protein a zdravé tuky
  • bobulovité ovoce a banány
  • některá koření
  • omega-3 mastné kyseliny
  • vitamín C, ale hlavně D
  • některé čaje, např. meduňkový, oolong
  • fermentované potraviny

Protein

Vajíčko z volného chovu, nebo třeba hrst ořechů udrží nerozkolísanou glykémii, konstantní energii a náladu (žádné výkyvy jako po cukerné náloži).

Banány

Dokáže pozvednout náladu tím, že obsahuje látky podporující tvorbu dopaminu – čím více je banán posetý hnědými fleky, tím lépe! Dále banány obsahují vitamíny řady B vč. B6 (uklidnění nervů), hořčík a další.

Kurkuma

Indické koření obsahující žlutooranžové barvivo kurkumin, které má mj. neuroprotektivní účinky.

Bobulovité ovoce

Antokyaniny (tmavé barvivo) v borůvkách, ostružinách a malinách mají velkou antioxidační kapacitu – pomáhají také mozku produkovat dopamin, který má vliv na dobrý pocit, koordinaci, pamět a působí preventivně proti Parkinsonově nemoci.

Omega-3 mastné kyseliny (Kril olej)

Působí jako antidepresivum, preventivně a bez vedlejších účinků. Nejúčinnější jsou živočišné omega-3, pozor ale na kvalitu rybího oleje – lepší je vždy olej z krilu (obsahuje antioxidant astaxantin, který brání oxidaci oleje).

Vitamín D3

…v živočišných potravinách, ale ještě důležitější je chodit na sluníčko. V zimním období, jestliže nezavítáte do slunných krajin, doporučuji doplňovat cca 2000 I.U. vitamínu D3 denně (ale je to individuální!), nejlépe v kombinaci s vitamínem K2 a a hořčíkem. Nedostatek déčka hraje velikou roli (nejen!) při depresích a špatné náladě – seveřané by mohli vyprávět. Choďte na sluníčko, choďte, choďte, fakt jo.

Oolong tea

Jeho popíjení uklidňuje a to kvůli obsahu GABA, což je aminokyselina tlumící úzkostlivost.

Fermentované potraviny

Fermentovaná zelenina, kefír a další… vzpomeňte: vaše střevo je váš druhý mozek (serotonin!). Více k tématu kvašení potravin najdete tady.

 Takže… už víte, co máte a nemáte jíst. Nezbývá, než popřát to nejdůležitější: HLAVNĚ KLÍDEK, nic není tak zlé, jak na první pohled vypadá. Pro dobrou náladu a klid v duši doporučuji pustit si nějaké video s Jaroslavem Duškem 🙂

Proč mám chutě na sladké a co s tím?

sladkosti„Už mě zase honí mlsná!“ Asi to znáte více než důvěrně. Někdy je to z prosté nudy, že bychom stále něco zobali, jindy můžeme mít až neodolatelnou touhu pocítit na jazýčku sladkou chuť. Čím je to způsobeno, jak s tím bojovat a jde to vůbec?

Nejčastější příčiny chutí na sladké:

Nedostatek bílkovin – mnoho lidí (především žen) konzumuje nedostatek kvalitních bílkovin. Co znamená konkrétně kvalitní bílkovina? Například bílkoviny přijímané převážně ve formě kaseinu (tvarohy, sýry) nebudou pro většinu lidí dostačující. Pro každého člověka jsou ideální zdroje jiné, nejlepší je ovšem kombinace několika druhů (výběr je široký: maso, vejce, ořechy a semena, případně luštěniny, zakysané mléčné výrobky, sýry…). Nedostatečný příjem bílkovin se dohání většinou zvýšeným příjmem sacharidů (a to je špatně!). Třeba v podobě těstovin nebo celozrnného pečiva se zeleninou – šup a jsou tu chutě na sladké z nedostatku bílkovin. Takzvaná „sladká tečka“ po jídle. A příště nanovo. Každý má jinou potřebu bílkovin, ale nikdy byste neměli mít dlouhodobě denní příjem pod 0,8 g bílkovin na 1 kg vaší „ideální“ tělesné hmotnosti. Bude-li to 1-1,2 g, nic tím nezkazíte! Obzvlášť siloví sportovci by se pod gram vůbec neměli dostávat.

Nadbytek sacharidů (hlavně těch s vysokým glykemickým indexem) – takže sladkosti a sladké nápoje musí jednoznačně pryč, ale i většina pečiva, těstovin, brambor, rýže). Máte chuť na sladké a já vám radím nekonzumovat sladkosti? Vypadá to jako začarovaný kruh, ale když se budete držet ostatních rad, podaří se Vám z tohoto kruhu dostat. Cílem je omezit i potraviny plné sacharidů, které sladce nechutnají, ale chovají se v těle podobně – zvyšují příliš mnoho hladinu cukru v krvi (pečivo a další škrobnaté potraviny). Když už je jíte, tak alespoň omezte množství a přidejte na bílkovinách a tucích.

Různé druhy deprivace – nedostatečné uspokojení nějaké důležité psychické, či fyzické potřeby. To znamená citové a emocionální strádání, nedostatek pociťovaného bezpečí, sdílené lásky nebo vzájemných sociálních vazeb, ale i strádání z nedostatku dalších smyslových podnětů. Třeba i obyčejná nuda. Jedení z nudy – znáte to, že jo?

Příčinou může být třeba i ztráta zaměstnání. Dalším příkladem je deprivace spánková.

Co pomůže omezit chutě na sladké:

Stravování podle svého metabolického typu a tedy i správný individuálně stanovený poměr bílkovin, tuků a sacharidů. O tuto teorii se opírám i já při práci se svými klienty. Je totiž jisté, že každý má trochu jiné potřeby živin a trochu jiný, geneticky daný, metabolizmus. Více informací a možnost provedení testu metabolického typu je zde.

Dostatek spánku – tzn. zhruba 7-8 hodin nočního spánku denně. Nedostatek spánku totiž zvyšuje produkci ghrelinu – hormonu hladu, který mimo hladu může způsobovat i chutě na sladké.

Dostatek bílkovin – ideálně v každém jídle bychom měli přijímat bílkoviny, a to především, jste-li proteinový metabolický typ (otestovat se můžete ve výše zmíněném odkazu). Už jen toto vám výrazně sníží chutě na sladké – vyzkoušeno mnoha klienty! V praxi to znamená, místo obligátního jablka ke každé svačině si dát raději hrst ořechů. Nejíst špagety s kečupem, ale raději krůtí plátek se zeleninou. Vyzkoušejte – uvidíte – poreferujte!

Psychická pohoda – zajídáte-li problémy jídlem, je potřeba začít řešit ty problémy. Hlavu vzhůru, všichni řešíme nějaké problémy. Na prvním místě je nutné si problém vůbec uvědomit a pak na něm pomalu, krok za krokem, začít pracovat. Dobré je také najít si náhradu za „jedení ze stresu“, která vám přinese uklidnění – cvičení, nějaká tvorba, kde zaměstnáte ruce (malování, ruční práce, zahradničení), cokoliv, co vás baví nebo dříve bavilo.

Omezení sacharidů, především jednoduchých (cukr, sladkosti) ale i obilovin. „Chybějící“ potřebnou energii do sebe dopravíte hlavně pomocí zdravých tuků.

Práce na osobním rozvoji – čím více si člověk váží sám sebe, je si vědom ceny vlastního zdraví a má se rád, tím lépe bude jíst a snadněji odmítat nezdravé potraviny. Polovina úspěchu „je v hlavě“.

Co ještě pomáhá nekonzumovat sladkosti:

Nemít doma nezdravé potraviny pomůže takové potraviny nekonzumovat 🙂

Udělat si ze zdravé stravy životní styl, na který jsem hrdý/á.

Položit si v klidu otázku: opravdu chci jíst tuto pseudo-potravinu? I přesto, že vím, co obsahuje a co dělá v mém těle za nepořádek? Podmínkou je vědět, co potravina obsahuje a co dělá v mém těle za nepořádek.

Dávat si cíl pouze na tento jeden den: je jednoduší si říct: Dnes to vydržím bez sladkostí! Místo nevhodného: Už nikdy nebudu jíst sladkosti! Pomůže také vytvořit si i třeba tabulku na jeden měsíc a každý den, kdy nebudu jíst sladkosti, si políčko odfajfkovat. Dobrá motivace!

Co není potřeba:

Není potřeba jíst často – když budete jíst tak, jak vaše tělo potřebuje, stačí ho krmit třeba i jen 3x denně. Za to ale kvalitně a vždy s dostatkem bílkovin! Když vaše strava nebude založená na (poly)sacharidech, jíst často nutně nepotřebujete.

Není potřeba ráno snídat „dostatek sacharidů“, aby po zbytek dne nebyla chuť na sladké. Spíše naopak, lepší je navyknout si ráno na snídaně s menším množství sacharidů, ale o to více bílkovin a tuků. Často nebudete potřebovat ani svačit.

Cukr je velmi návykový

Ta nejnáročnější odvykačka od cukru trvá asi 48 hodin. Následující dva týdny jsou ještě docela náročné, ale potom… už je to brnkačka. Základem úspěchu je kvalitní základ stravy s dostatkem bílkovin.

Cukr je návykový stejně jako některé ilegální drogy – mozek spouští po konzumaci cukru produkci přirozených opiátů, což může být podobně návykové jako třeba kokain!

Cukrárenský průmysl na nás bohužel útočí už od útlého dětství a z dětí si vytváří své budoucí věrné zákazníky. Je to podobné jako u tabákového průmyslu, chtějí si nás zaháčkovat už v mládí. Mysleme na to u svých dětí.

Když už si musíte dát něco sladkého…

Dejte si jen malý kousek (třeba hořké čokolády) a vnímejte sladkou chuť. Užijte si to. Nejezte automaticky, ale vědomě. Dáte-li si jednou za čas kus dortu, dejte si menší kousek než obvykle, nebo se rozdělte s někým napůl. Hlavně si to užijte a vychutnejte, bez výčitek.

Nepoužívejte umělá nebo náhradní sladidla, jedinou výjimkou je občasné použití stévie, jestli Vám chutná. Ta by měla být bezpečná. Aspartam a podobná sladidla spíše zvyšují chutě k jídlu, dost pravděpodobně jsou zdraví škodlivá a navíc chuťově je to „umělý děs-běs“. To raději malinko klasického cukru!

Nezvladatelným chutím na sladké je jednodušší předcházet, než se s nimi potýkat. Když už ale chutě přijdou, vyřešte situaci třeba kouskem ovoce, hořkou čokoládou, sladší zeleninou (mrkev, kedlubna, rajčata…) nebo tvarohovým dezertem s ovocem, cheescakem. A při nejbližším větším jídle doplňte bílkoviny!

Máte-li zkušenosti, jak bojovat proti chutím na sladké, podělte se 😉