Archiv pro rubriku: Způsob myšlení a návyky

Nejste bezmocní – jaká strava pomáhá vyléčit

14993524_10208261833766575_857828612661955307_nČasto si zapisuju tipy na něco zajímavého a přínosného. A tak se ke mně dostala i kniha Nejste bezmocní od Kelly A. Turner s pod-titulkem – co můžete dělat proti rakovině.

Autorka zkoumala životy asi tisícovky lidí, u kterých došlo k tzv. radikální remisi rakoviny. Spontánní ústup onemocnění bez lékařského zásahu. Co měly všechny tyto případy společné? To je obsahem celé knihy. Jedná se o devět faktorů, které se vyskytovali u všech případů remise. Určitě není divu, že jedním z těchto faktorů byla radikální změna stavování.

 Devět společných faktorů vyléčení

  1. radikální změna stravování
  2. převzetí zodpovědnosti za vlastní zdraví,
  3. naslouchání intuici,
  4. užívání bylin a doplňků stravy,
  5. uvolnění potlačených emocí,
  6. prožívání pozitivních emocí,
  7. přijetí podpory od druhých,
  8. prohloubení spirituality
  9. a pádné důvody, proč žít.

Přijde mi to celé nad míru zajímavé. Co bod, to perla!

Knihu mám teprve rozečtenou a tak dnes zůstanu pouze u bodu jedna – u stravy. K těm dalším faktorům napíšu něco příště, až knížku dočtu. Myslím, že to celé lze vztáhnout nejen k rakovině, ale i dalším tzv. závažným onemocněním. A taky jako prevence – to je snad ještě důležitější. Jinak řečeno, následující poznatky jsou ku prospěchu všem.

„Nechť je strava tvým lékem a lék tvou stravou.“ – Hippokratés

Toto řekl Hippokratés před více než dvěma tisíci lety. Jak je tedy možné, že se dnes studenti medicíny téměř vůbec neučí o výživě? O výživě jakožto léku. Tyto úvahy necháme teď stranou a podíváme se, co pomohlo v oblasti stravy tisícovce lidí dostat se z rakoviny.

Faktor 1. – radikální změna stravování

reflecting VOLNĚUrčitě by se dalo polemizovat, co konkrétně je pro koho vhodné a proč. Výživa je jen jeden z faktorů, který má vliv na naše zdraví. Pro někoho okrajový, pro jiného zásadní. Důležitá je informace, že kvalita stravy má vždy vliv na naše zdraví. Vždy je potřeba trochu experimentovat a hlavně převzít zodpovědnost za vlastní zdraví (viz druhý faktor vyléčení).

Spontánní ústupy rakoviny bez lékařského zásahu – co mají společeného v oblasti stravy

  • značné omezení (či úplné vyloučení) cukru, masa, mléčných výrobků a průmyslově zpracovaných potravin
  • značné zvýšení konzumace zeleniny a ovoce
  • konzulmace BIO-potravin
  • pití filtrované vody

Můj pohled na věc

Co se týká vyloučení či omezení, byla bych striktní u rafinovaného cukru a průmyslově zpracovaných potravin. Já osobně bych šla cestou výrazného snížení veškerých sacharidů ve stravě. Důvod je i ten, že rakovinné buňky potřebují k přežití glukózu, zdravé buňky dokáží fungovat i díky látkám zvaným ketony. Ty vznikají při využívání tuku jako zdroje energie. U mnohých onemocněních se jeví nízkosacharidová strava jako jedna z nejúčinnějších. A může mít opravdu velké výsledky.

Dále je potřeba chránit organizmus před nadměrným příjmem toxinů – ať už z jídla, z kosmetiky, vody. Jistě, že se nevyhneme všem škodlivinám, ale podstatnou část můžeme odfiltrovat. V neposlední řadě (a možná, že je to i nejdůležitější) bychom se měli vyvarovat „toxických myšlenek“.

Cukr

Dát pryč rafinovaný cukr je zásadní. Velice ku prospěchu je i snížení rychle vstřebatelných sacharidů, jako jsou brambory, rýže, těstoviny a další výrobky z bílé mouky. Spolu se snížením sacharidů navyšujeme příjem zdravých tuků: kokosový olej bio lisovaný za studena a další kokosové produkty, avokádo, olivy, máslo či ghí (přepuštěné máslo), vaječný žloutek, semínka a ořechy – tady pozor na původ a žluknutí. Spousta tuku se vyskutuje v potravinách přirozeně, není důvod je odtučňovat či odstraňovat (např. mléčný tuk či vaječný žloutek).

Mléčné výrobky

Téma mléčných výrobků je široké. Mohou škodit i prospívat. Jsou lidé s intolerancí mléčných bílkovin či mléčného cukru. Nejvíce problematická je u mléčných produktů hlavně jejich průmyslová výroba (homogenizace mléka a další zásahy, rezidua růstových hormonů, antibiotik, v neposlední řadě také neetické zacházení se zvířaty).

Co můžeme udělat?

  • dát přednost fermentovaným výrobkům, plnotučným, dále výrobkům které pocházejí od zvířat z pastvy (ne krmených obilím), např. z biofarem
  • vhodné jsou i ovčí a kozí produkty 
  • mějme na paměti, že mléko je hlenotvorné, tudíž absolutně nevhodné při rýmě, nachlazení, astmatu
  • při vyloučení mléčných výrobků dbát na jiný příjem vápníku, což není zase takový problém (listová zelenina, luštěniny, ořechy, spirulina…)

Maso

Nemyslím si, že by výrazně škodilo maso samo o sobě – co škodí, je jeho nešetrná úprava (grilování, smažení), průmyslové zpracování (nitrátové soli a další látky v masných výrobcích typu klobása, salám) a původ – tedy zacházení se zvířaty (velkochovy – rezidua růstových hormonů, antibiotik, nepřirozená strava zvířat měnící složení masa).

Není nutné zcela se vzdát masa, stejně jako není nutné maso jíst. Problém je v tom, že většina lidí, kteří jedí maso (každý den, nebo dokonce několikrát denně), jedí právě maso z velkochovů, průmyslově zpracované, často v podobě uzenin.

Co dělat? Dát přednost vařenému, dušenému či jinak šetrně připravenému masu z ekologických chovů a podle našeho individuálního nastavení případně také omezit jeho množství.

Průmyslově zpracované potraviny

Potraviny vyrobené z bílé mouky a cukru, běžné pečivo, průmyslové sladkosti, těstoviny, různé hotovky a konzervy. To je mrtvá strava. Taková potrava nám ubírá energii. My ji naopak, především v nemoci, potřebujeme dodávat. Proto je důležité jíst co nejvíce čerstvé potraviny v čele se zeleninou.

Chcete-li jíst obiloviny, vybírejte spíše bezlepkové a celozrnné, jako je třeba neloupaná rýže nebo pseudoobilovina quinoa.

Léčivá síla zeleniny a ovoce

mrkev a cibule VOLNĚKonkrétně proti rakovině nejlépe působí brukvovitá česnekovitá zelenina – zelí, brokolice, květák, cibule, česnek, pórek a další. Z ovoce jsou skvělé bobuloviny, jako jsou maliny, borůvky, rybíz, ostružiny apod.

Základem naší stravy by měla být hlavně zelenina, ať už syrová, nebo šetrně tepelně upravená. Jednoduše potřebujeme jíst tzv. živou stravu.

Biopotraviny pro detoxikaci organizmu

Při jakékoliv závažné nemoci je potřeba snížit na minimum příjem toxinů do těla. Vřele doporučuji, obzvlášť máte-li diagnostikovanou závažnou chorobu, vyhledávat potraviny bez zbytečných škodlivin, tedy v biokvalitě.

Skvělý může být i půst. Většina živočichů, když onemocní, přestane instinktivně na určitou dobu přijímat potravu a odpočívá, než se uzdraví.

Pití filtrované vody

Další změna, kterou téměř všech tisíc zkoumaných lidí provedlo, byla výměna všech limonád a džusů za čistou pitnou vodu. Přibližně osm sklenic čisté vody každý den. Kohoutková voda není nejlepší, i když se to liší místo od místa. Obsahuje příliš mnoho nevhodných látek – chlór, těžké kovy a další látky, které nechceme přijímat. Dobrým řešením jsou kvalitní vodní filtry napojené na vodovod.

Pár slov závěrem

Uvedené změny ve výživě nelze vzít jako 100% záruku uzdravení. Většina lidí, kteří se díky těmto změnám uzdravili z vážné nemoci, pracovali i s dalšími „faktory vyléčení“. Mnoho z nich spolupracovalo s odborníky. Jiní se ponořili do studia všemožných informací a převzali absolutní kontrolu nad svým zdravím, třeba i proto, že jejich lékař měl negativní přístup.

slunečno VOLNĚAutorka nedává pacientům nějakou falešnou naději ani zaručený návod na uzdravení, ale nabízí reálné možnosti, jak něco smysluplného dělat v situaci, kdy si člověk připadá zcela bezmocný. Důležité je udělat první krok a nezůstávat pasivní. 

Můj současný postoj k výživě a zdraví

changingJe docela zajímavé sledovat, jak se vyvíjí náš postoj k čemukoliv. Mít stále stejný náhled na všechno kolem sebe je téměř nemožné. Tím, jak jdeme životem, získáváme stále nové zkušenosti. A tak se vyvíjí i můj pohled na výživu a zdraví. Snažím se zůstat otevřená novým možnostem a změnám.

„K objevům obvykle nedochází podle návodu, ale tak, že sejdete z hlavní cesty a pokusíte se prozkoumat neznámé území.“ – Fellini Federico

Já a výživa – historické okénko

Vzpomínám si, jak jsem začínala někdy před 18 lety na knížkách Petra Fořta a časopisech Fitness. V té době jsem přesedlala z atletiky na biatlon, který se stal na sedm let mou hlavní „volnočasovou“ náplní. K výživě jsem se dostala přes sport. Přišlo mi to logické – když sportuju, chci čerpat kvalitní palivo. Tento pohled mi zůstal, jen se v průběhu let mění to, co vidím za „kvalitním palivem“.

Po studiu potravinářství na vysoké škole, jsem se rozhodla ještě pro zdravotnickou školu – obor Nutriční terapeut. V tu dobu se můj výživový zájem pomalu přesouval od „sportovní výživy“ k „výživě nemocných“.

Nemoc?

Časem jsem zjistila, že je lepší upírat svou pozornost na zdraví, než na nemoc. Slovo nemoc vytváří dojem, že něco nemohu a tudíž přenechávám zodpovědnost za své zdraví někomu jinému (státu, zdravotnictví, lékaři).

Většina toho, čemu říkáme nemoc, jsou pouhé dysbalance, tedy nerovnováhy v našem organizmu. Může to být metabolická, hormonální, svalová, či duševní nerovnováha. Tím, že začneme brát léky, většinou potlačujeme příznaky této dysbalance a také další dysbalance vytváříme. Bez příznaků navíc oklamáváme sami sebe, nalháváme si, že je vše v pořádku. Což nás nenutí jít do akce a pátrat po příčině svých problémů. A pak to někde „rupne“. Je jen otázkou času, kdy a kde se to projeví.

běhání VOLNĚPozitivní je, že nemusíme hledat jednu jedinou možnou cestu k uzdravení. Stačí nějak začít. Stravou, pohybem, nebo meditací/relaxací. Vykročíme na cestu a další kroky se ukážou po cestě. Jedinou podmínkou je převzetí absolutní zodpovědnosti za své zdraví. Nikdy neházejte vinu na někoho jiného. Když se vám nelíbí něčí přístup, sbalte saky paky a jděte jinam.

Můj přístup

Stejně jako do Říma vede mnoho cest, i ke zdraví se dá dojít několika způsoby. Mojí parketou je výživa, a tak se vyjadřuju především k ní. Vždycky ale zdůrazňuju, že zdraví, je nejen o stravě, ale také o pohybu a především o nastavení naší mysli. Můžeme jíst super-zdravě, ale když se budeme celý život plácat v pozici oběti, žádné super-zdraví nás nečeká. Proto je potřeba začít u té hlavy a nastavit si program zdravého člověka. Už jen proto, že být zdravý je naše přirozenost.

Moje výživová doporučení často vycházejí ze základů paleo stravy. A když říkám „vycházejí“, nemyslím tím „100% odpovídají“.

Před třemi lety mi tento výživový směr trochu otevřel oči. Zní to logicky – nejíst potraviny, na které nejsme pravděpodobně ještě zcela adaptováni: obiloviny, mléčné výrobky, luštěniny, cukr. Tyto potraviny jsme jako lidstvo začali ve větší míře využívat až po příchodu zemědělství. O různých umělotinách typu margarín teď ani nemluvíme.

Historie lidské výživy z mého pohledu

Lovci a sběrači

Naši předkové se živili po nejdelší časový úsek stravou, kterou dnes můžeme přirovnat k výži-vovému směru paleo. Jedli maso ulovené zvěře, ale pedevším sbírali divoké rostliny, kořínky, plody, semena, vejce a med.

Jelikož jsme takto jedli po většinu času naší existence, jsme na tento typ stravy stále ještě nejlépe adaptováni.

Dřívější „paleo strávníci“ byli tzv. lovci a sběrači. Tzn., že si maso opatřovali lovem divoké zvěře. Nechovali vystresovaná zvířata v klecích a necpali do nich kukuřici. Zvířata se pásla na čerstvém vzduchu, ryby plavaly volně v čisté vodě. Žádné potraviny se neprodukovaly v gigantickém množství. Nebylo proto potřeba tolik skladovat, uchovávat, konzervovat, „ošetřovat“. To všechno se změnilo až vynalezením zemědělství – lidé vytvářeli větší komunity, usadili se a začali domestikovat zvířata i rostliny.

Příchod zemědělství – každá mince má dvě strany

wheat VOLNĚZemědělství pomohlo přežít obrov-skému množství lidí. Zajímavé pro mě bylo zjištění, že naše nejsilnější adaptace není být zdravý, ale přežít a mít co nejvíce potomků. Což se díky zemědělství daří. Vybírá si to však svoji daň v podobě chronických nemocí, které dříve neexistovaly. Více se o této problematice dočtete ve skvělé knize Příběh lidského těla.

Pro lidstvo jako celek bylo zemědělství přínosem, pro lidské tělo jen částečně. 

Ať už se nám to líbí, či ne, vymoženost v podobě zemědělství tu prostě je. Díky ní máme kulturu, umění, vědu – obecně civilizaci. Na druhou stranu, kvůli příchodu zemědělství tu jsou války, hladomory a mnohá onemocnění – dříve neznámá. Včetně zubních kazů nebo třeba cukrovky. 

Současnost

hojnost jídla VOLNĚJakkoliv se můžeme (a měli bychom) poučit ze stravy našich předků, my dnes v paleolitu nežijeme. Tito historičtí lidé neseděli na kancelářské židli ani hodinu denně, natož osm. Tito lidé nežili v blahobytu dnešní doby. Tito lidé nečelili moderním dlouhotrvajícím stresům. Neměli na výběr z padesáti druhů cukrovinek. Maso ulovených zvířat bylo dost jiné oproti dnešnímu. Náš životní styl je prostě úplně jiný. I tak si myslím, že je velkým přínosem, podívat se do historie pro poučení. A přestat si v některých ohledech tak škodit.

Nemyslím, že je řešením bránit se zuby nehty technolo-gickému pokroku. Řešením je žít vědomě. Vědět, co mi dělá dobře a co mi škodí a vědomě s tím nakládat.

Věčná otázka konzumace masa

Když už víme, že náš trávicí trakt byl po staletí navyklý na konzumaci masa, měli bychom také vědět, že jíst maso byla často jediná možnost – ne volba. Měli bychom také vědět, že dříve se zužitkovávalo celé zvíře, nejen svalovina tak, jak je to běžné dnes.

Plno věcí si dnes už vůbec neuvědomujeme. S tím, jak je cíleně na Zemi šířena panika, se není co divit. Uvědomělí lidé jsou totiž pro vysoké mocenské síly tou největší hrozbou. A tak je šířen strach téměř z čehokoliv. Mnoho lidí si třeba myslí, že přestat jíst mléčné výrobky znamená mít do týdne prořídlé kosti. Přitom lékaři, kteří proklamují nutnost konzumace mléka jsou jen loutkami mlékárenského průmyslu, aniž jsou si toho často sami vědomi.

Jasně, mléčné výrobky můžeme s klidem opustit. Ale co maso??? Když kouknu na lidstvo jako celek, odpověď v současné chvíli není jednoznačná.

Proč vlastně vůbec uvažovat o nějakém omezení či vyloučení masa z jídelníčku? Jsme na něj adaptováni. Obsahuje koncentrované bílkoviny. Samo o sobě není rakovinotvorné. Tak sakra proč?

meat VOLNĚČím dál většímu počtu lidí začíná vadit přístup k živočišné výrobě. Velkochovy. Lidé mají soucit se zvířaty. Někomu maso přestává chutnat. Někdo ho špatně tráví. A pak jsou milióny lidí, kterým maso vyhovuje. Ti uvědomělejší vyhledávají volné chovy namísto velkochovů.

Dřív bych se nad tím asi pousmála, ale dneska vím jednu věc. Pro lidi, kteří cítí, že by neměli jíst maso, je správné nejíst maso. Prostě máme dnes na výběr.

Je dost možné, že jako lidstvo spějeme k tomu, že maso jíst přestaneme. Ale nechtějte po mě teď racionální vysvětlení. Třeba o tom brzy napíšu více. Mimochodem, já maso jím, ale výrazně jsem ho omezila. Objevuji i jiné možnosti výživy.

Je čas postoupit civilizačně o krok dál

Stejně jako další lidi, i mě trápí živočišná výroba ve velkochovech a nešetrnost k přírodě při konvenční rostlinné výrobě. Jídlo vzniklé tímto způsobem ani nelze považovat za příliš zdravé. Z tohoto důvodu mi přijde fér hledat i další možnosti, než se jen ládovat levnými výrobky pořízenými v supermarketu. Podívejte se na cca minutové video, kde mluví Simona Babčáková k projektu „Konec doby klecové“, moc se mi líbí.

Některá má doporučení ohledně výživy a zdraví

  1. Imunita – udržovat zdraví střevního prostředí, ale i zdraví dalších orgánů – např. jater, ledvin. Jíst kvalitní zeleninu, co nejméně cukru a umělých sladidel, zvažovat každé očkování, amalgámy v zubech, léky. Smýšlet pozitivně. 
  2. Individualita – nekopírovat za každou cenu nějaký výživový hit, nebo kamarádku. Od ostatních se pouze inspirovat.
  3. Low Carb High Fat – nejčastěji fungující model stravování, ať už jde o celkové zdraví, hubnutí, nebo léčení chorob. Není ovšem univerzální! Může i nemusí obsahovat maso.
  4. Čemu se raději vyhýbat: margaríny, soja (nefermentovaná), pšenice, lepek, veškerá bílá mouka, cukr, umělá sladidla.
  5. Co bývá vhodné zařadit a mívá i léčivé účinky: kokosový olej bio lisovaný za studena, bylinky – mají samozřejmě každá své konkrétní použití (je to zlatý důl), „organicky“ pěstovaná zelenina a šťávy z ní. Různé druhy super-potravin, kam patří i česká zelenina a ovoce (cibule, česnek, lesní plody…) a další potraviny.
  6. Výživu nemít jako středobod svého života – jídlo je radost a součást života, není za odměnu – dobře se najíst si zasloužíme bezpodmínečně.
  7. Poučit se z historie (např. ohledně pohybu a začít třeba více chodit), k tomu si vzít z moderní doby to, co nám funguje a dává smysl. A udělat z toho svůj vlastní koktejl.
  8. Dát sám na sebe. Nikdo neví líp, co máte dělat, než vy. Takže se začít více poslouchat a nedávat tolik na doporučení ostatních. A klidně i malinko zpochybňovat všechny „100% potvrzené vědecké studie“.

„Teprve zánikem dogmatu začíná věda.“ – Galileo Galilei

 

 

Smím jíst ovoce při hubnutí? Je mléko zdravé? Můžu zhubnout bez cvičení?

Smíte cokoliv. Otázkou je, jaké to bude mít následky právě pro Vás.

třešněMohu si dát deci vína… každý den? 

Občas si kousnu do rohlíku. Ale jen kousnu, to nevadí, ne?

Kolik můžu sníst ovoce?

Dá se zhubnout bez pohybu? Kolik kroků musím za den ujít?

Je mléko zdravé? A pohanka?

Nic není černobílé, a proto na tyto otázky nelze jednotně odpovědět. Musíme vědět, o koho se jedná.

jsem dobrá – kopieV naší poradně máme různé klienty – na jednom pólu jsou sportovci světové úrovně, na druhém ženy přes 100 kg s rozhozenou hormonální soustavou a bez pohybu. To, co prvnímu pomůže, druhému často ublíží.

Většinou doporučuji co nejpřirozenější stravu/pohyb, jenže… Když jste v nepřirozeném stavu a chcete tam být (výkonnostní sportovec) – pak musíte jíst jinak. Když jste v nepřirozeném stavu (obézní, rozvíjející se nemoci) a nechcete tam být – pak musíme být hodně striktní a například jinak zdravé ovoce je v tuto chvíli tabu a jakékoliv kousnutí do rohlíku Vás zbytečně rozhodí (věřte mi). Nicméně i striktní režim si lze užít a udělat si z něj skvělý životní styl (opravdu to totiž není o hladovění, naopak!).

Důležitý je plán

Nebo aspoň povědomí, kam směřuju. Nad tím se zamyslete jako první. Když si nevíte rady, přijďte se poradit. Neptejte se kamarádky, která má jiný životní styl, jiné tělo a jiné potřeby. Inspirujte se úspěchy ostatních a pak se vydejte na vlastní zcela individuální cestu.

Možná máte pár kilo navíc a už vážně nevíte, co s tím

Možná za to může nějaký detail, který jiným lidem prochází. Kromě výše zmíněného to může být:

  • stres a zvýšené napětí – každý je vůči němu různě citlivý a vy jste si možná natolik zvykli, že už ani nevnímáte obrovský tlak, který musíte každý den překonávat…
  • málo spánku / odpočinku
  • noční směny
  • hormonální léčba / hormonální antikoncepce
  • intolerance na některé potraviny (vajíčka, mléko…)
  • kombinace různých léků a další zásahy do organizmu (některé operace)

Téměř vše uvedené souvisí s hormony v našem těle. Hormonální rovnováha je pro zdravé tělo nezbytná. Souvisí s chutí na sladké, s hladem, s přeměnou látek v těle.

slunce - i pro kom.ucelyNěkdy je to opravdu běh na dlouhou trať. Je potřeba vykročit a držet směr. Být striktní a přitom si to umět užít. Nehledět, co dělají ostatní. Ale věřit tomu svému. Pak se dějí i „zázraky“.

Přicházejí pomalu slunečné dny a já držím palce všem, kdo se rozhodli vzít svůj život do vlastních rukou a chtějí na sobě zapracovat. Nenechte se zdolat případnými neúspěchy a nepřestaňte hledat to správné pro Vás.

Mít se rád/a prospívá našemu zdraví

učebnice sebelásky ženy ženám „Sebeláska není luxus, ale cesta k tomu nejlepšímu člověku, kterým se můžeme stát. Je předpokladem pro to, abychom dokázali dát světu ze sebe to nejlepší.“

Nedávno se mi dostala do rukou kniha Učebnice sebelásky od psycholožky Lucie Kolaříkové. Ne náhodou, cíleně jsem si ji objednala a s nadšením postupně přečetla. Byla pro mě velice přínosná a budu se k ní určitě vracet. Dobré knihy čtu pro tyto případy už jen vyzbrojena barevnými lepítky pro založení důležitých vět a odstavců.

Kniha ukazuje, proč je nezbytné směřovat k sebelásce, jak tím pomůžete nejen sami sobě, ale i ostatním. Jak moc si škodíme, když o sobě pochybujeme, nebo o sobě tvrdíme, že jsme k ničemu, že nic nedokážeme. A jak toto otiskujeme do našich dětí.

V průběhu čtení si uvědomíte, proč se někteří lidé chovají tak, jak se chovají. A proč se vy chováte tak, jak se chováte. Získáte více pochopení jak pro sebe, tak pro ostatní. A budete-li chtít, můžete své postoje začít pomalu měnit.

Slova autorky z úvodu knihy:

„Dříve jsem mívala pocit, že všichni kolem mě jsou děsně v pohodě a jen já jsem divná. Když jsem začínala učit „jak být v pohodě“, začínala jsem vnímat, že nikdo není úplně v pohodě, jen dobře ovládáme „hry na pohodu“. Opravdu jsem dosud nepotkala člověka, který by sám sebe, celého a bez výhrad, měl opravdu rád. Přitom se pohybuji mezi úspěšnými a inspirativními lidmi, podnikateli, lektory, ke kterým mnozí vzhlížejí s úctou a obdivem. Je jednoduše normální učit se sebelásce celý život. Opravdu není třeba se s někým srovnávat, závidět někomu, vytvářet si domněnky o druhých, protože na tom nejsou líp, ani hůř.“

Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo

Líbí se mi, že je kniha protkaná příběhy ze života Lucky, nebo jejích klientů. Člověk se hned cítí líp, když vidí, že i ostatní mají své problémy, které třeba ani navenek nedávají znát, zatímco vy si myslíte, že jsou „naprosto ideální a děsně šťastní“.

„Život je obsáhlý a hluboký a za běžného dennodenního fungování není možné stihnout vše – proto také jedním z projevů lásky k sobě sama je dovolit si být nedokonalý, dovolit si být k sobě nelaskavý, když to právě lépe neumíme, a dovolit si učit se každý postupně, každý podle svých možností a schopností.“

Svět potřebuje lidi, kteří mají rádi sami sebe

Já osobně vidím, jak moc je důležité věnovat se tématům sebepřijetí a sebelásky, třeba už jen proto, kolik lidí na světě bere antidepresiva a přitom se snaží fungovat tak, aby „zapadli“ do jakýchsi představ společnosti (přetvařují se, dělají, co chtějí ostatní, a ne to, co chtějí oni, snaží se být tzv. dokonalí…). To je dle mého naprosto absurdní a alarmující situace.

Naučit se mít rád sám sebe vám velice usnadní cestu – jestliže se snažíte hubnout, či řešíte svůj jídelníček, abyste byli zdraví. Člověk, který se má rád, má JASNÝ důvod, proč by měl jíst zdravě. Více se do tématu nebudu pouštět, přenechám to odborníkům – psychologům / psychosomatikům. Jen jsem Vám chtěla doporučit fajn knížku na toto téma.

O knize:

Pojem „sebeláska“ má stále nádech nadávky, ezoterního blouznění. Tato kniha přináší „selské“ úvahy i psychologický pohled na sebelásku a ukazuje, jak potřebné a normální je mít sám sebe rád, důvěřovat svému názoru a jednat především podle svých vnitřních hodnot. Kniha obsahuje praktická cvičení a je určena všem, kdo se chtějí naučit milovat sama sebe, a také koučům, lektorům a terapeutům, kteří chtějí v rozvoji sebelásky podpořit své klienty.

Koupit knihu můžete zde.

Moje osobní desatero práce nutričního terapeuta

aroma….aneb jak hubnout či přibrat v dnešní uspěchané době – můj osobní pohled

Naštěstí pryč jsou ty doby, kdy většina klientů za nutričními terapeuty přicházela s jediným cílem – zhubnout – co nejrychleji – nejlépe včera, nejhůře do týdne.

Těší mě, že drtivá většina mých klientů chápe, že na prvním místě je zdraví. Že s dobrým zdravím NÁSLEDNĚ přichází optimální hmotnost a dobrý pocit. A že je to někdy otázkou měsíců až let, zbavit se problémů, na které jsme si zadělávali třeba třicet let. Je to jak s podnikáním, člověk by se do něj neměl pouštět, jestli si myslí, že úspěch přijde přes noc. Možná znáte tu pravdivou hlášku, že „úspěch přes noc trvá deset let.“ A jelikož každá velká změna je dlouhá cesta, bylo by fajn si tu cestu užít. Nejlepší je, když se vaším cílem stává ne číslo na váze nebo obvod pasu, ale cesta sama. To, že se naučíte zdravě jíst a vařit, užijete si to, jak vám bude postupně velké oblečení, nebude vás najednou trápit nadýmání, bolet stále hlava… Taková cesta stojí za to.

Přichází konec roku a tak bilancuji, co mi ten letošní rok dal a kam jsem se posunula. Přišlo ke mně pár informací, které opět zapadly jak dílky puzzle přesně do sebe. Je až neuvěřitelné, jak se začnou věci dít, když se člověk začne zajímat a konat to, čemu věří. Nabízím vám nyní desatero – čemu já věřím v rámci nutričního poradenství.

Co jsem letos zjistila nebo si ještě více potvrdila

  1. Různé odnože paleo stravování jsou podle mě nejblíže tomu, čemu bychom mohli říkat ZDRAVÁ VÝŽIVA – proto jsme s kolegyní Julií založily PALEO SPIRIT, kliniku výživy a zdraví.
  2. Zdravá výživa je docela jednoduchá záležitost, jíte hodně zeleniny různých druhů i barev, maso zdravých zvířat, zdravý tuk – třeba kokosový, vajíčka z volných chovů, ovoce, ořechy…. ALE… celé to může mít jeden háček, a to:
  3. Tím háčkem je možná intolerance na některou z potravin. Mnoho lidí trpí nesnášenlivostí na určité složky potravy (často obiloviny, mléko, kvasnice, luštěniny ale často i vejce, různé druhy ořechů, dokonce může být intolerance i na určitý druh masa…) – proto klientům, kteří baží po zdravém jídelníčku na míru, doporučujeme tento test absolvovat. Naše bilance u otestovaných klientů za poslední dva měsíce je cca 1:20 – pouze jediné klientce z dvaceti nevyšla žádná nesnášenlivost. Stojí to tedy za zvážení.
  4. Většina nemocí a zdravotních obtíží výrazně souvisí s psychikou – proto chystáme zahrnout do našeho poradenství i pomoc odborníků na psychologii a psychosomatiku. Každopádně, krok číslo jedna k duševnímu zdraví je… být sám sebou, co nejčastěji, nelépe vždy.
  5. Hormonální rovnováha ve vašem těle hraje zásadní roli při snaze upravit hmotnost. Hormonální rovnováha je důležitá pro vaše zdraví. Je mnoho faktorů, které do této rovnováhy zasahují – spánek, stres, co jíte a kdy to jíte…. ano, úprava životního stylu není jen klišé, ale jedna z podmínek dobrého zdraví (i hubnutí).
  6. Z toho všeho vyplývá vysoká míra individuality při řešení jídelníčků.
  7. Se změnou jídelníčku (a dalších návyků) je lepší začít postupně – krok za krokem. Urputná snaha o rychlou změnu nekončí většinou dobře. Zkušenost. Vše má svůj čas.
  8. Je důležité vědět, co a PROČ děláte, protože změna stravy a životního stylu je na pořád (s určitými odchylkami během života) – nebudete se vracet a věřte, že se ani nebudete chtít vracet, jakmile se začnete cítit lépe! Souvisí to s předchozím bodem – snažte se skloubit teorii s  praxí – jedno bez druhého vám dlouho fungovat nebude.
  9. Na druhou stranu – nemá smysl snažit se o naprostou dokonalost – budete se jen stresovat a to není dobrá cesta (viz bod 5 a 6), raději si nastavte svoji cestu tak, aby jste se na ní cítili dobře.
  10. Být na sebe trochu tvrdý JE SPRÁVNÉ. Je fajn poslouchat své tělo, rozmazlovat se a cítit se dobře, ale jsou určité hranice – naším cílem je v podstatě objevit tyto hranice a najít balanc mezi užíváním si života a zdravím – tedy: užívat si život ve zdraví!

Přeji všem klidný advent.

P.S. Začaly jsme nabízet dárkové poukazy na veškeré naše služby. Jako bonus ke každému poukazu dostanete až do Vánoc knížku – bestseller Jídlo na prvním místě nebo novou paleo-kuchařku Dobře živeni. Obě jsou perfektní!

P.S.2: Kdo chce zkusit vánoční cukroví „trochu jinak“ a zdravěji – mrkněte na náš článek tady, koncem listopadu jsme pro vás spolu s Julií vytvořily, nafotily a samozřejmě ochutnaly několik druhů zdravého cukroví.