Archiv pro rubriku: Výživa

Jak na cukrovku – zn. jednoduše.

Webové stránky Diabetes a já:

Zajímavou otázku položila i slečna Pavlína, zda nadměrná konzumace sladkého může způsobit cukrovku. „Ačkoliv se to nabízí, žádná studie ve světě neprokázala, že by větší množství sladkostí ve stravě způsobilo cukrovku, pokud člověk zůstane štíhlý. Takže mlsejte dále,“ řekl Prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA (přednosta Interní kliniky Fakultní nemocnice Motol, předseda České diabetologické společnosti a taky prezident České diabetologické asociace).

Když to tak čtu, myslím, že největší příčinou diabetu u nás je:

Matení veřejnosti

Samozřejmě, že „větší množství sladkostí ve stravě“ podporuje vznik cukrovky. Chronicky zvýšený inzulín na základě časté konzumace vysokosacharidové stravy = nejlepší cesta k diabetu II. typu.

Jasně – jsou případy, kdy mírně vyšší pojídání cukrovinek nevadí – lépe řečeno: vadí méně. Ale to se týká pouze zdravých a aktivních jedinců. To, že je člověk „štíhlý“, není ještě záruka zdraví.

Lidé s větší genetickou zátěží, nedostatečným pohybem, natož s nadváhou si samozřejmě jedením sladkostí pořádně zavařují. Stejně tak člověk, který je hubený a chce přibrat stylem – „budu se cpát sladkým“. Naše tělo není blbé a záleží mu na kvalitě paliva. Prostě – není kalorie, jako kalorie – i když se nás různé „autority“ snaží přesvědčit, že to to tak je. Pro náš organizmus není rozhodně přirozená velká nálož jednoduchých sacharidů, natož v pravidelných dávkách.

Takže, klidně mlsejte, ale neste si za to vlastní zodpovědnost.

Když přijde na výroky lékařů

Víme, že co řekne lékař – je svaté. Nebo si to alespoň stále myslí většina lidí. Lékaři si toho jsou vědomi, vědí, že jejich slova mají velký vliv. Vědí to i farmaceutické firmy. A tady už je na naší fantazii, jak se toho dá vyu/zneu-žít.

Důvody matení lidí „autoritami“ jsou, podle mého názoru, dva. Jedním je faktická nevědomost a druhým cílená masírka ze strany výrobců léků a nezdravých potravin. Oba důvody spolu úzce souvisí.

Kdo má prachy – určuje pravidla hry

Hlavním partnerem České diabetologické asociace je farmaceutická firma Astra Zeneca. Jak víme, tak pro farmaceutické firmy je finančně velice výhodné udržovat co nejvíce pacientů ve stavu „na lécích“ či „na inzulínu“. V inzulínu se točí takovýýýých pěněz! A opravdu nemá smysl si nalhávat, že jde výrobcům o zdraví lidí. Jednotlivcům z řad zaměstantnů určitě ano, ale firmě jako celku nikoliv. Ovlivnit to uvnitř firmy je nereálné. Jediným řešením je uvědomění ze strany pacientů („zákazníků“). Dokud nepřevezmeme sami zodpovědnost za sebe, nemáme moc šancí.

Jsem přesvědčena, že většina případů diabetu – minimálně toho počínajícího – jde vyřešit pouhou změnou životního stylu (strava, pohyb, spánek, psychika).

Jsme jeden celek – nejsme lego kostičky

Jednotlivé části našeho organizmu jsou mistrovsky propojeny (na mnoha úrovních – tělo, duše…). Stejně tak je potřeba přistupovat k „léčbě“ – celistvě. Ale začít se dá z kteréhokoliv konce a postupně pracovat i na těch ostatních stránkách. Například se nejprve podívat na výživu, přidat trochu pohybu, začít se dívat na svět trochu jinak… všechno jde ruku v ruce. Harmonizovat naše střevní prostředí nebo hormonální činnost můžeme jak stravou, tak dalším působením na přirozenou fyzilogii těla – pohybem, psychickou pohodou. Různými způsoby, zvanými alternativní (z mého pohledu je alternativou spíše ta naše západní medicína, ale budiž) – akupunktura, akupresura, jóga a mnoho dalších metod.

Ano, máme v těle různé energetické dráhy. Ano, působením na jedné straně těla, můžeme občas ovlivnit něco na druhé straně těla. Kdo by to byl řekl… Obzvlášť, když se za to udělují bludné balvany („pozoruhodnou“ společností Sisyfos).

A co tedy pomáhá řešit cukrovku? Nejprve se podíváme, co cukrovka vlastně je.

Příčina vzniku diabetu II. typu

Diabetes II. typu je především problém chronicky zvýšeného inzulínu.

Ve chvíli, když sníme nějaké sacharidy, vyplaví se do krve inzulín, aby tyto rozložené sacharidy (jednotky glukózy) uskladnil do buněk jako budoucí zdroj energie.

Při rozvinutém diabetu buňky našeho těla neumějí inzulín využít – tudíž v krvi koluje moc inzulínu i moc glukózy.

Udržet inzulín na uzdě

Důležitá součást řešení je: omezit sacharidy ve stravě! Je to táááák jednoduché. Jistěže je potřeba znát kromě tohoto A, i další B), C), D)…. ale toto je základ!

A teď si představte člověka, který se řídí radami pana MUDr. CSc. MBA… o pojídání sladkostí. Ve chvíli, kdy máte cukrovku, oceníte co největší nezávislost na cukru. Cukr je regulérní droga. V malém množství a při uvědomělém používání může být požitkem. Stejně jako alkohol. Ti, kdo jedí přirozenou stravu ocení i přírodní sladkost ovoce, mrkve, nebo třeba červené řepy. Sem tam trocha cukru opravdu nemusí vadit (dokud nemáte rozvinutý diabetes…).

Takové ty nefunkční rady (typu: jezte často v malých dávkách), které dává většina lékařů a nutričních terapeutů či poradců – dávají proto, že se je takhle prostě naučili. Jelikož jsem studovala nutričního terapeuta, potravinářskou vysokou školu a znám osobně dost lékařů, tak vím, o čem mluvím. Na školách se výživa učí… nedostatečně a často i velice tendenčně.

Běžné nastavení diabetického jídelníčku vychází z domněnky, že musíme přijímat určité množství sacharidů za den, jako zdroj energie. Toto množství je ale nadhodnocené. Dnes už totiž víme, že energii lze čerpat i z tuků. Docela paradox říct, že „už to dnes víme“ – spíše jsme se k tomu opět vrátili v rámci historie člověka na planetě Zemi.

Jestliže sacharidy zvyšují glykémii a tím i inzulín v krvi – a my tam toho inzulínu potřebujeme méně – co tedy udělat? Ano – omezit příjem sacharidů. Bingo! Spolu s tím navýšíme příjem zdravých tuků – to je půlka celého úspěchu kompenzace cukrovky.

Co je navíc skvělé, že takováto strava je i přirozená pro naše tělo a tudíž současně dochází k optimalizaci hormonální činnosti a tedy celkovému zlepšení diabetu. Neříkám vyléčení, i když bych u diabetu II. typu tohle klidně říct mohla. Co víc chtít?

Ještě jednou… co se v tom těle děje a proč

Příčiny diabetu najdeme ve ztrátě inzulínové a leptinové senzitivity. Co to znamená? Jednoduše řečeno, konzumujeme příliš mnoho sacharidů a to hlavně těch jednoduchých (sladkosti) a takových, které se rychle mění na glukózu (pečivo, bílá rýže, těstoviny, brambory). Další, a to dost důležitý problém, je konzumace fruktózy v podobě průmyslově zpracovaných potravin (limonády, fast food, sladkosti). Děje-li se to dostatečně dlouho – dochází v našem těle ke ztrátě citlivosti buněk na inzulín. Tím, že inzulín již nemůže pořádně fungovat – uskladňovat energii tam, kam patří (jaterní a svalový glykogen) –> tloustneme. Protože se ta energie jednoduše mění na zásobní tuk.

Opomíjený hormon leptin

Ignorovaným klíčovým hráčem při vzniku diabetu je také hormon leptin. Jeho funkce je dát informaci mozku o tom, kdy máme jíst, kolik toho máme sníst a hlavně, kdy přestat! Máme-li narušenou citlivost na leptin – asi si dovedete představit, jak to vypadá – nemáme nikdy dost!

Narušení leptinové senzitivity –> chronický hlad –> přejídání –> obezita –> diabetes II. typu

Mám cukrovku, co teď?

Ve stavu zvaném pre-diabetes již dochází k narušení inzulínové senzitivity, přehouphutím do diabetu II. typu už jsou komplikace závažnější. Blbý je, že diabetik „na lécích“ zpočátku nemusí nic špatného cítit. A cpe se (více či méně) sladkostmi/chlebem dál. Léky nejsou řešením (maximálně dočasným). Jen potlačí informaci, kterou k nám tělo vysílá. A ta zní: Změň prosím to, jak se mnou zacházíš! 

Chceme-li se dobrat uspokojujícího řešení – natož vyléčení – musíme pořádně zabrat, nebo minimálně jít po malých krůčcích, ale SPRÁVNÝM SMĚREM.

Jedení cukru a sladkostí je směr opačný – nikdy nepomůže zlepšit diabetes, ani to není cesta, jak se mu vyhnout. Naopak téměř vždy k němu přispívá. Samozřejmě nejde jen o sladkosti, problémem jsou všechny průmyslově zpracované potraviny (takové ty balené dochucované věci a typický fast food).

Co mohu udělat, co mi pomůže?

  1. Dát do pořádku střevní prostředí – Co má vliv: strava, doplňky stravy, psychika, přirozený pohyb.
  2. Dát do pořádku hormonální činnost – Co má vliv: strava, spánek, pohyb, myšlení, negativní vliv toxinů (vč. léků).
  3. Pracovat na sobě (láskyplně, s úctou k sobě samému) – Jak přemýšlím? Co OPRAVDU chci? Co pro to dělám? Žiju svůj život, nebo něčí jiný? …
  4. Jednoduchá cvičení a přirozený pohyb – nic drastického není potřeba, skvělé jsou cílené jógové cviky, dostatek chůze.
  5. Pít čistou vodu – minimálně litr a půl, většinou je potřeba mnohem více!
  6. Nalézt klid v duši. Jakožto nejvyšší hodnotu.

Tudy vede cesta. Konkrétní doporučení dávám jen osobně (když mohu  člověka lépe poznat). A to opět spíše ve formě inspirace, co vidím, že funguje. Je více cest a možností. Všechno by to ale mělo vést k výše uvedenému, což je ve finále silný imunitní systém.

Máme své vlastní zdraví ve svých rukách. Každý z nás!

 „Vtip“ nakonec: diskuze na stránkách Diabetes a já:

„Diabetes II.st.opravdu nezhorší, že si dáte čokoládu,ale musíte si jí započítat do kalorického přísunu. A to jde snadno. Ale co tuky, ty jsou daleko horší a započítat je je daleko těžší. Prostě počítat příjem a výdej kalorií a je dovoleno jíst i sladké. Ale hlídat váhu!!!!“

„Já mám sladké ráda a moje mamka mě vždycky strašila s tím, že sladké může způsobit cukrovku. Jsem moc potěšena s názorem Mudr. Kvapila, že je to omyl.“

Roku 2013 bylo v ČR dle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR 789 900 diabetiků II. typu. Více než tři čtvrtě miliónu lidí!!! A každý rok přibývá dalších 40 až 50 tisíc. 20 až 25 tisíc nemocných umírá.

Jak se k tomu postavíte vy?

Výzva k akci – pojďme do toho letos šlápnout!

Novoroční výzva. Přesně tahle slova mě poslední roky nechávala chladnou. Letos je to jinak. Pouštím se s vervou do věcí, které jsem léta odkládala. Říkala si, že někdy začnu, ale ne teď. Jenže čas běží a na konci roku zjišťujeme, že jsme ještě nezačali. Necítíme se kvůli tomu ani trochu dobře.

Co takhle letos opravdu zhubnout, dostat se do formy, zbavit se zdravotních obtíží?

Moje „předsevzetí“ je vrátit se zase k běžeckému lyžování a pohybu, jako před lety. Už jsem začala na Silvestra! Nepotřebuju moc hubnout, ale opět trochu zkvalitnit jídelníček – to je můj další cíl. A co vy? Možná, že jíte poslední dobou fakt blbě a chybí vám pohyb. A tak jste přibrali do nelichotivých tvarů a kil. Pojďte do toho letos pořádně šlápnout a začít žít více zdravě. Ten skvělý pocit a energie stojí za to. A co teprv pohled do zrcadla!

Ať už jste na tom jakkoliv – vždycky se můžete rozhodnout, že něco přestanete / začnete dělat. I kdyby jste před tím stokrát selhali. Mám s tím svoji zkušenost. K něčemu se vám přiznám. Už několik let se snažím si doma uklidit. A stále se mi to nedaří. Letos na to jdu jinak. Rozhodla jsem se připravit si podporující prostředí – v mém případě to je redukce věcí, zbavení se nepotřebného. Nemám na to moc velký talent, ale vím, že to chci a budu na tom pracovat. Úplně stejné je to při hubnutí, či změně životního stylu. Nastavit si prostředí kolem sebe tak, aby nás podporovalo. Netahejme to všechno „silnou vůlí“. Pojďme si to zjednodušit.

Všechno začíná rozhodnutím a posléze prvním krokem. Nemít doma nezdravé potraviny. Zapsat se na hodiny jógy. Začít chodit každý den 4 kilometry. Najmout si trenéra. Plánovat si jídlo dopředu. Zajít za výživovým poradcem. Prostě udělat první krok a pak pomalu další a další…

Letos to zvládnu!

Je možné, že si to říkáte už deset let a furt nic. No jo, vůle. To znám. Na pevnou vůli nemá cenu spoléhat! Potřebujeme motivaci.

Bavila jsem se letos s jedním psychologem a doteď si pamatuju, jak říkal: „Na motivaci se nečeká, musíte začít něco dělat a motivace přijde po cestě.“ Matně si vzpomínám, když jsem závodila v biatlonu, že to bylo přesně to, co mě drželo několik let u každodenních tréninků. Nejprve se pro něco nadchneme (opravdu to chceme) a jakmile začneme s vervou dělat správné kroky – máme napůl vyhráno. Radost z odvedené práce a dosažené výsledky nás budou motivovat dál. Nejdůležitější a zároveň nejtěžší je udělat první krok.

Jaké máme možnosti, když chceme zhubnout

Ať už chceme dosáhnout čehokoliv, bude potřeba investovat určitou energii. V našem případě jsou to ČAS / PENÍZE / MYŠLENÍ. Občas se najdou lidi, kteří předpokládají, že je práce na svém vlastním zdraví nebude nic stát. Vždycky vás to bude něco stát a většinou si vybíráte mezi tím, zda zaplatíte časem nebo penězi. Zvažte, zda se pouštět do akce sami, nebo si najít nějakou podporu. Čím jste na tom zdravotně hůře, tím více doporučuji najít si odborného „průvodce“.

1) Jsem relativně zdravý – potřebuji shodit, zpevnit, nebo prostě jen chci jíst zdravě.

A) Jsem ochoten investovat hodně času a vlastní energii do získávání správných informací. Toto je sice nejnáročnější metoda, co se týká času a úsilí, ale také nejlevnější. Sami si čtete a filtrujete informace a podle toho si sestavíte plán a režim, který vám bude vyhovovat. Tento postup funguje jen malému množství nadšenců a vytrvalců.

B) Jsem ochoten investovat trochu času a trochu peněz (tzn. pár minut denně a pár stovek za měsíc). Jestli patříte do této skupiny – vyzkoušejte Tomášův on-line program Výzva 21 dní . Dále v textu o něm píšu více.

C) Rád se svěřím do rukou specialisty a investuju raději více peněz, můj čas je drahý, chci co nejefektivnější cestu ke svému cíli. Nebo prostě potřebuju zcela osobní přístup a uvítám péči, podporu a pomoc.

2) Mám již výrazné zdravotní potíže a/nebo výraznou nadváhu.

V tomto případě doporučuji rovnou vyhledat odborníka, nejlépe doktora otevřeného „alternativním“ metodám, otevřeného nutričního terapeuta nebo jiného specialistu. Takovým klientům se věnuji i já, takže máte-li zájem, můžete využít mých služeb. Týká se to různých civilizačních onemocnění (diabetes II. typu, vysoký tlak, metabolický syndrom, obezita vyššího stupně…), ale i počínajících neuro-degenerativních nemocí (roztroušená skleróza, Alzheimerova choroba či Parkinson).

Výzva 21 dní – online program: cvičení i jídelníček

Tomáše Jehličku sleduju už pár let. Pamatuju si, když jsem před mnoha lety zkoušela cviky podle jeho webu „Cvičení-doma“. Pak přišel s „Trenérem on-line“ a v roce 2014 vytvořil naprosto vymakaný on-line program Výzva 21 dní, kterým prošlo více jak 7000 lidí. První týden si můžete vyzkoušet zdarma. Následně je koupi buď 21 dní programu, nebo rovnou tři měsíce. Jestli je toto váš šálek kávy, určitě doporučuju zaplatit si rovnou tři měsíce. Sama jsem si videa prošla a musím říct, že je to super. Cvičení mám trochu jiné (svoje, které provádím každé ráno, plus teď v zimě běžky), ale co se týká výživy – moc se mi líbí, jak to má Tomáš detailně propracované – s opravdovým cílem pomoci lidem.

Motivuje, poukazuje na možné chyby, vede vás každý den pomocí videa. Nebojí se zdravých tuků (hurá), naopak doporučuje snižovat sacharidy (jeden z nejlepších systémů na hubnutí) – i když ne nutně zcela low-carb. Také, stejně jako já, nedoporučuje konzumovat pšenici.

Výzva 21 dní běží už třetím rokem. A mnoha lidem bezvadně funguje, stačí se podívat do sekce VÝSLEDKY (Síň slávy). Na podporu všech výzvařů je k dispozici aktivní podpůrná facebooková skupina.

Cena: vzhledem k tomu, jakou v programu dostanete podporu, jde o velice levnou záležitost. Nejdražší verze na tři mešíce vás vyjde na pouhých 1299 Kč, což vážně není mnoho. Takže kdo uvítá on-line program, který kombinuje cvičení doma a úpravu jídleníčku, případně nemá peněz nazbyt, jděte do toho.

Jídelníčková výzva

Od loňska je k dispozici i Jídelníčková výzva, která se zabývá samotnou výživou. Opět tedy, pokud vám vyhovuje forma každodenních videí „krok za krokem“, s bezvadnou podporou a motivační složkou, a nemáte specifické zdravotní potíže, jděte do toho. Cenově něco pod tisícovku za 8 týdnů jídelníčkového tréninku. První týden můžete vyzkoušet zdarma.

 

Nejste bezmocní – jaká strava pomáhá vyléčit

14993524_10208261833766575_857828612661955307_nČasto si zapisuju tipy na něco zajímavého a přínosného. A tak se ke mně dostala i kniha Nejste bezmocní od Kelly A. Turner s pod-titulkem – co můžete dělat proti rakovině.

Autorka zkoumala životy asi tisícovky lidí, u kterých došlo k tzv. radikální remisi rakoviny. Spontánní ústup onemocnění bez lékařského zásahu. Co měly všechny tyto případy společné? To je obsahem celé knihy. Jedná se o devět faktorů, které se vyskytovali u všech případů remise. Určitě není divu, že jedním z těchto faktorů byla radikální změna stavování.

 Devět společných faktorů vyléčení

  1. radikální změna stravování
  2. převzetí zodpovědnosti za vlastní zdraví,
  3. naslouchání intuici,
  4. užívání bylin a doplňků stravy,
  5. uvolnění potlačených emocí,
  6. prožívání pozitivních emocí,
  7. přijetí podpory od druhých,
  8. prohloubení spirituality
  9. a pádné důvody, proč žít.

Přijde mi to celé nad míru zajímavé. Co bod, to perla!

Knihu mám teprve rozečtenou a tak dnes zůstanu pouze u bodu jedna – u stravy. K těm dalším faktorům napíšu něco příště, až knížku dočtu. Myslím, že to celé lze vztáhnout nejen k rakovině, ale i dalším tzv. závažným onemocněním. A taky jako prevence – to je snad ještě důležitější. Jinak řečeno, následující poznatky jsou ku prospěchu všem.

„Nechť je strava tvým lékem a lék tvou stravou.“ – Hippokratés

Toto řekl Hippokratés před více než dvěma tisíci lety. Jak je tedy možné, že se dnes studenti medicíny téměř vůbec neučí o výživě? O výživě jakožto léku. Tyto úvahy necháme teď stranou a podíváme se, co pomohlo v oblasti stravy tisícovce lidí dostat se z rakoviny.

Faktor 1. – radikální změna stravování

reflecting VOLNĚUrčitě by se dalo polemizovat, co konkrétně je pro koho vhodné a proč. Výživa je jen jeden z faktorů, který má vliv na naše zdraví. Pro někoho okrajový, pro jiného zásadní. Důležitá je informace, že kvalita stravy má vždy vliv na naše zdraví. Vždy je potřeba trochu experimentovat a hlavně převzít zodpovědnost za vlastní zdraví (viz druhý faktor vyléčení).

Spontánní ústupy rakoviny bez lékařského zásahu – co mají společeného v oblasti stravy

  • značné omezení (či úplné vyloučení) cukru, masa, mléčných výrobků a průmyslově zpracovaných potravin
  • značné zvýšení konzumace zeleniny a ovoce
  • konzulmace BIO-potravin
  • pití filtrované vody

Můj pohled na věc

Co se týká vyloučení či omezení, byla bych striktní u rafinovaného cukru a průmyslově zpracovaných potravin. Já osobně bych šla cestou výrazného snížení veškerých sacharidů ve stravě. Důvod je i ten, že rakovinné buňky potřebují k přežití glukózu, zdravé buňky dokáží fungovat i díky látkám zvaným ketony. Ty vznikají při využívání tuku jako zdroje energie. U mnohých onemocněních se jeví nízkosacharidová strava jako jedna z nejúčinnějších. A může mít opravdu velké výsledky.

Dále je potřeba chránit organizmus před nadměrným příjmem toxinů – ať už z jídla, z kosmetiky, vody. Jistě, že se nevyhneme všem škodlivinám, ale podstatnou část můžeme odfiltrovat. V neposlední řadě (a možná, že je to i nejdůležitější) bychom se měli vyvarovat „toxických myšlenek“.

Cukr

Dát pryč rafinovaný cukr je zásadní. Velice ku prospěchu je i snížení rychle vstřebatelných sacharidů, jako jsou brambory, rýže, těstoviny a další výrobky z bílé mouky. Spolu se snížením sacharidů navyšujeme příjem zdravých tuků: kokosový olej bio lisovaný za studena a další kokosové produkty, avokádo, olivy, máslo či ghí (přepuštěné máslo), vaječný žloutek, semínka a ořechy – tady pozor na původ a žluknutí. Spousta tuku se vyskutuje v potravinách přirozeně, není důvod je odtučňovat či odstraňovat (např. mléčný tuk či vaječný žloutek).

Mléčné výrobky

Téma mléčných výrobků je široké. Mohou škodit i prospívat. Jsou lidé s intolerancí mléčných bílkovin či mléčného cukru. Nejvíce problematická je u mléčných produktů hlavně jejich průmyslová výroba (homogenizace mléka a další zásahy, rezidua růstových hormonů, antibiotik, v neposlední řadě také neetické zacházení se zvířaty).

Co můžeme udělat?

  • dát přednost fermentovaným výrobkům, plnotučným, dále výrobkům které pocházejí od zvířat z pastvy (ne krmených obilím), např. z biofarem
  • vhodné jsou i ovčí a kozí produkty 
  • mějme na paměti, že mléko je hlenotvorné, tudíž absolutně nevhodné při rýmě, nachlazení, astmatu
  • při vyloučení mléčných výrobků dbát na jiný příjem vápníku, což není zase takový problém (listová zelenina, luštěniny, ořechy, spirulina…)

Maso

Nemyslím si, že by výrazně škodilo maso samo o sobě – co škodí, je jeho nešetrná úprava (grilování, smažení), průmyslové zpracování (nitrátové soli a další látky v masných výrobcích typu klobása, salám) a původ – tedy zacházení se zvířaty (velkochovy – rezidua růstových hormonů, antibiotik, nepřirozená strava zvířat měnící složení masa).

Není nutné zcela se vzdát masa, stejně jako není nutné maso jíst. Problém je v tom, že většina lidí, kteří jedí maso (každý den, nebo dokonce několikrát denně), jedí právě maso z velkochovů, průmyslově zpracované, často v podobě uzenin.

Co dělat? Dát přednost vařenému, dušenému či jinak šetrně připravenému masu z ekologických chovů a podle našeho individuálního nastavení případně také omezit jeho množství.

Průmyslově zpracované potraviny

Potraviny vyrobené z bílé mouky a cukru, běžné pečivo, průmyslové sladkosti, těstoviny, různé hotovky a konzervy. To je mrtvá strava. Taková potrava nám ubírá energii. My ji naopak, především v nemoci, potřebujeme dodávat. Proto je důležité jíst co nejvíce čerstvé potraviny v čele se zeleninou.

Chcete-li jíst obiloviny, vybírejte spíše bezlepkové a celozrnné, jako je třeba neloupaná rýže nebo pseudoobilovina quinoa.

Léčivá síla zeleniny a ovoce

mrkev a cibule VOLNĚKonkrétně proti rakovině nejlépe působí brukvovitá česnekovitá zelenina – zelí, brokolice, květák, cibule, česnek, pórek a další. Z ovoce jsou skvělé bobuloviny, jako jsou maliny, borůvky, rybíz, ostružiny apod.

Základem naší stravy by měla být hlavně zelenina, ať už syrová, nebo šetrně tepelně upravená. Jednoduše potřebujeme jíst tzv. živou stravu.

Biopotraviny pro detoxikaci organizmu

Při jakékoliv závažné nemoci je potřeba snížit na minimum příjem toxinů do těla. Vřele doporučuji, obzvlášť máte-li diagnostikovanou závažnou chorobu, vyhledávat potraviny bez zbytečných škodlivin, tedy v biokvalitě.

Skvělý může být i půst. Většina živočichů, když onemocní, přestane instinktivně na určitou dobu přijímat potravu a odpočívá, než se uzdraví.

Pití filtrované vody

Další změna, kterou téměř všech tisíc zkoumaných lidí provedlo, byla výměna všech limonád a džusů za čistou pitnou vodu. Přibližně osm sklenic čisté vody každý den. Kohoutková voda není nejlepší, i když se to liší místo od místa. Obsahuje příliš mnoho nevhodných látek – chlór, těžké kovy a další látky, které nechceme přijímat. Dobrým řešením jsou kvalitní vodní filtry napojené na vodovod.

Pár slov závěrem

Uvedené změny ve výživě nelze vzít jako 100% záruku uzdravení. Většina lidí, kteří se díky těmto změnám uzdravili z vážné nemoci, pracovali i s dalšími „faktory vyléčení“. Mnoho z nich spolupracovalo s odborníky. Jiní se ponořili do studia všemožných informací a převzali absolutní kontrolu nad svým zdravím, třeba i proto, že jejich lékař měl negativní přístup.

slunečno VOLNĚAutorka nedává pacientům nějakou falešnou naději ani zaručený návod na uzdravení, ale nabízí reálné možnosti, jak něco smysluplného dělat v situaci, kdy si člověk připadá zcela bezmocný. Důležité je udělat první krok a nezůstávat pasivní. 

Můj současný postoj k výživě a zdraví

changingJe docela zajímavé sledovat, jak se vyvíjí náš postoj k čemukoliv. Mít stále stejný náhled na všechno kolem sebe je téměř nemožné. Tím, jak jdeme životem, získáváme stále nové zkušenosti. A tak se vyvíjí i můj pohled na výživu a zdraví. Snažím se zůstat otevřená novým možnostem a změnám.

„K objevům obvykle nedochází podle návodu, ale tak, že sejdete z hlavní cesty a pokusíte se prozkoumat neznámé území.“ – Fellini Federico

Já a výživa – historické okénko

Vzpomínám si, jak jsem začínala někdy před 18 lety na knížkách Petra Fořta a časopisech Fitness. V té době jsem přesedlala z atletiky na biatlon, který se stal na sedm let mou hlavní „volnočasovou“ náplní. K výživě jsem se dostala přes sport. Přišlo mi to logické – když sportuju, chci čerpat kvalitní palivo. Tento pohled mi zůstal, jen se v průběhu let mění to, co vidím za „kvalitním palivem“.

Po studiu potravinářství na vysoké škole, jsem se rozhodla ještě pro zdravotnickou školu – obor Nutriční terapeut. V tu dobu se můj výživový zájem pomalu přesouval od „sportovní výživy“ k „výživě nemocných“.

Nemoc?

Časem jsem zjistila, že je lepší upírat svou pozornost na zdraví, než na nemoc. Slovo nemoc vytváří dojem, že něco nemohu a tudíž přenechávám zodpovědnost za své zdraví někomu jinému (státu, zdravotnictví, lékaři).

Většina toho, čemu říkáme nemoc, jsou pouhé dysbalance, tedy nerovnováhy v našem organizmu. Může to být metabolická, hormonální, svalová, či duševní nerovnováha. Tím, že začneme brát léky, většinou potlačujeme příznaky této dysbalance a také další dysbalance vytváříme. Bez příznaků navíc oklamáváme sami sebe, nalháváme si, že je vše v pořádku. Což nás nenutí jít do akce a pátrat po příčině svých problémů. A pak to někde „rupne“. Je jen otázkou času, kdy a kde se to projeví.

běhání VOLNĚPozitivní je, že nemusíme hledat jednu jedinou možnou cestu k uzdravení. Stačí nějak začít. Stravou, pohybem, nebo meditací/relaxací. Vykročíme na cestu a další kroky se ukážou po cestě. Jedinou podmínkou je převzetí absolutní zodpovědnosti za své zdraví. Nikdy neházejte vinu na někoho jiného. Když se vám nelíbí něčí přístup, sbalte saky paky a jděte jinam.

Můj přístup

Stejně jako do Říma vede mnoho cest, i ke zdraví se dá dojít několika způsoby. Mojí parketou je výživa, a tak se vyjadřuju především k ní. Vždycky ale zdůrazňuju, že zdraví, je nejen o stravě, ale také o pohybu a především o nastavení naší mysli. Můžeme jíst super-zdravě, ale když se budeme celý život plácat v pozici oběti, žádné super-zdraví nás nečeká. Proto je potřeba začít u té hlavy a nastavit si program zdravého člověka. Už jen proto, že být zdravý je naše přirozenost.

Moje výživová doporučení často vycházejí ze základů paleo stravy. A když říkám „vycházejí“, nemyslím tím „100% odpovídají“.

Před třemi lety mi tento výživový směr trochu otevřel oči. Zní to logicky – nejíst potraviny, na které nejsme pravděpodobně ještě zcela adaptováni: obiloviny, mléčné výrobky, luštěniny, cukr. Tyto potraviny jsme jako lidstvo začali ve větší míře využívat až po příchodu zemědělství. O různých umělotinách typu margarín teď ani nemluvíme.

Historie lidské výživy z mého pohledu

Lovci a sběrači

Naši předkové se živili po nejdelší časový úsek stravou, kterou dnes můžeme přirovnat k výži-vovému směru paleo. Jedli maso ulovené zvěře, ale pedevším sbírali divoké rostliny, kořínky, plody, semena, vejce a med.

Jelikož jsme takto jedli po většinu času naší existence, jsme na tento typ stravy stále ještě nejlépe adaptováni.

Dřívější „paleo strávníci“ byli tzv. lovci a sběrači. Tzn., že si maso opatřovali lovem divoké zvěře. Nechovali vystresovaná zvířata v klecích a necpali do nich kukuřici. Zvířata se pásla na čerstvém vzduchu, ryby plavaly volně v čisté vodě. Žádné potraviny se neprodukovaly v gigantickém množství. Nebylo proto potřeba tolik skladovat, uchovávat, konzervovat, „ošetřovat“. To všechno se změnilo až vynalezením zemědělství – lidé vytvářeli větší komunity, usadili se a začali domestikovat zvířata i rostliny.

Příchod zemědělství – každá mince má dvě strany

wheat VOLNĚZemědělství pomohlo přežít obrov-skému množství lidí. Zajímavé pro mě bylo zjištění, že naše nejsilnější adaptace není být zdravý, ale přežít a mít co nejvíce potomků. Což se díky zemědělství daří. Vybírá si to však svoji daň v podobě chronických nemocí, které dříve neexistovaly. Více se o této problematice dočtete ve skvělé knize Příběh lidského těla.

Pro lidstvo jako celek bylo zemědělství přínosem, pro lidské tělo jen částečně. 

Ať už se nám to líbí, či ne, vymoženost v podobě zemědělství tu prostě je. Díky ní máme kulturu, umění, vědu – obecně civilizaci. Na druhou stranu, kvůli příchodu zemědělství tu jsou války, hladomory a mnohá onemocnění – dříve neznámá. Včetně zubních kazů nebo třeba cukrovky. 

Současnost

hojnost jídla VOLNĚJakkoliv se můžeme (a měli bychom) poučit ze stravy našich předků, my dnes v paleolitu nežijeme. Tito historičtí lidé neseděli na kancelářské židli ani hodinu denně, natož osm. Tito lidé nežili v blahobytu dnešní doby. Tito lidé nečelili moderním dlouhotrvajícím stresům. Neměli na výběr z padesáti druhů cukrovinek. Maso ulovených zvířat bylo dost jiné oproti dnešnímu. Náš životní styl je prostě úplně jiný. I tak si myslím, že je velkým přínosem, podívat se do historie pro poučení. A přestat si v některých ohledech tak škodit.

Nemyslím, že je řešením bránit se zuby nehty technolo-gickému pokroku. Řešením je žít vědomě. Vědět, co mi dělá dobře a co mi škodí a vědomě s tím nakládat.

Věčná otázka konzumace masa

Když už víme, že náš trávicí trakt byl po staletí navyklý na konzumaci masa, měli bychom také vědět, že jíst maso byla často jediná možnost – ne volba. Měli bychom také vědět, že dříve se zužitkovávalo celé zvíře, nejen svalovina tak, jak je to běžné dnes.

Plno věcí si dnes už vůbec neuvědomujeme. S tím, jak je cíleně na Zemi šířena panika, se není co divit. Uvědomělí lidé jsou totiž pro vysoké mocenské síly tou největší hrozbou. A tak je šířen strach téměř z čehokoliv. Mnoho lidí si třeba myslí, že přestat jíst mléčné výrobky znamená mít do týdne prořídlé kosti. Přitom lékaři, kteří proklamují nutnost konzumace mléka jsou jen loutkami mlékárenského průmyslu, aniž jsou si toho často sami vědomi.

Jasně, mléčné výrobky můžeme s klidem opustit. Ale co maso??? Když kouknu na lidstvo jako celek, odpověď v současné chvíli není jednoznačná.

Proč vlastně vůbec uvažovat o nějakém omezení či vyloučení masa z jídelníčku? Jsme na něj adaptováni. Obsahuje koncentrované bílkoviny. Samo o sobě není rakovinotvorné. Tak sakra proč?

meat VOLNĚČím dál většímu počtu lidí začíná vadit přístup k živočišné výrobě. Velkochovy. Lidé mají soucit se zvířaty. Někomu maso přestává chutnat. Někdo ho špatně tráví. A pak jsou milióny lidí, kterým maso vyhovuje. Ti uvědomělejší vyhledávají volné chovy namísto velkochovů.

Dřív bych se nad tím asi pousmála, ale dneska vím jednu věc. Pro lidi, kteří cítí, že by neměli jíst maso, je správné nejíst maso. Prostě máme dnes na výběr.

Je dost možné, že jako lidstvo spějeme k tomu, že maso jíst přestaneme. Ale nechtějte po mě teď racionální vysvětlení. Třeba o tom brzy napíšu více. Mimochodem, já maso jím, ale výrazně jsem ho omezila. Objevuji i jiné možnosti výživy.

Je čas postoupit civilizačně o krok dál

Stejně jako další lidi, i mě trápí živočišná výroba ve velkochovech a nešetrnost k přírodě při konvenční rostlinné výrobě. Jídlo vzniklé tímto způsobem ani nelze považovat za příliš zdravé. Z tohoto důvodu mi přijde fér hledat i další možnosti, než se jen ládovat levnými výrobky pořízenými v supermarketu. Podívejte se na cca minutové video, kde mluví Simona Babčáková k projektu „Konec doby klecové“, moc se mi líbí.

Některá má doporučení ohledně výživy a zdraví

  1. Imunita – udržovat zdraví střevního prostředí, ale i zdraví dalších orgánů – např. jater, ledvin. Jíst kvalitní zeleninu, co nejméně cukru a umělých sladidel, zvažovat každé očkování, amalgámy v zubech, léky. Smýšlet pozitivně. 
  2. Individualita – nekopírovat za každou cenu nějaký výživový hit, nebo kamarádku. Od ostatních se pouze inspirovat.
  3. Low Carb High Fat – nejčastěji fungující model stravování, ať už jde o celkové zdraví, hubnutí, nebo léčení chorob. Není ovšem univerzální! Může i nemusí obsahovat maso.
  4. Čemu se raději vyhýbat: margaríny, soja (nefermentovaná), pšenice, lepek, veškerá bílá mouka, cukr, umělá sladidla.
  5. Co bývá vhodné zařadit a mívá i léčivé účinky: kokosový olej bio lisovaný za studena, bylinky – mají samozřejmě každá své konkrétní použití (je to zlatý důl), „organicky“ pěstovaná zelenina a šťávy z ní. Různé druhy super-potravin, kam patří i česká zelenina a ovoce (cibule, česnek, lesní plody…) a další potraviny.
  6. Výživu nemít jako středobod svého života – jídlo je radost a součást života, není za odměnu – dobře se najíst si zasloužíme bezpodmínečně.
  7. Poučit se z historie (např. ohledně pohybu a začít třeba více chodit), k tomu si vzít z moderní doby to, co nám funguje a dává smysl. A udělat z toho svůj vlastní koktejl.
  8. Dát sám na sebe. Nikdo neví líp, co máte dělat, než vy. Takže se začít více poslouchat a nedávat tolik na doporučení ostatních. A klidně i malinko zpochybňovat všechny „100% potvrzené vědecké studie“.

„Teprve zánikem dogmatu začíná věda.“ – Galileo Galilei

 

 

Umění vybrat to důležité aneb Jak malé úsilí přetavit ve velké výsledky

Ať už děláte cokoliv, vyplatí se zamyslet nad tím, jak být efektivní. Jak dělat věci jednoduše a mít přitom dobré výsledky. Někdy mi připadá, že lidé jsou experti na to, jak dělat věci složitě:

Chceš zhubnout? OK, tak jez každé dvě hodiny, počítej si kalorie, cvič přesně podle tohoto plánu, ne-za-po-mí-nej na vlákninu, džusík, správný poměr živin, schůzku u dietologa a na konci dne padni na hubu. Nezvládáš? Jsi divná/divnej!“

A co když je i jiná cesta? Co když stačí zapojit jen zlomek úsilí a získat tím většinu žádaného výsledku? Potřebujete jen:

  1. VĚDĚT, JAK NA TO,
  2. ZAČÍT TO DĚLAT.

tady tudy

Můžete dlouze spekulovat o tom, co funguje a co nefunguje. Můžete také hledat důvody, proč něco nejde, nebo se naopak zaměřit na to, JAK docílit výsledku.

Když něčeho chci dosáhnout, nechám si poradit od člověka, který je tam, kde chci být já, od člověka, který MÁ VÝSLEDKY. 

Vím, že to není mnohdy jednoduché. Proto se vyplatí si cestu usnadnit. Jak? Zaměřením se na nejdůležitější činnosti, zdroje a myšlenky.

Co je opravdu důležité?

Nadechněte se a podívejte se do zrcadla. Prvním předpokladem k úspěchu je schopnost podívat se realitě do očí.

Jak na tom jsem? Co potřebuji/chci změnit? Pamatujte, že VŽDYCKY se dá něco dělat. Ať už máte jen 2 kila navíc, nebo zápolíte se závažnou chorobou, vždycky máte na výběr, co s tím uděláte a jak se k tomu postavíte.

Důležité je – NIKDY SE NEVZDÁVAT. Možná jste už trochu zacyklení a nevíte kudy kam. Třeba potřebujete jen malý impulz, podporu, jednoduchý návod. Možná potřebujete jen odstranit ze svého života zbytečnosti a věci, které vás zatěžují a odvádějí od toho, co je důležité. Ať už je to jakkoliv, nikdy se nevzdávejte toho, co opravdu chcete!

Znát svoje PROČ – z jakých důvodů chci to, co chci

Ujasněte si, co chcete a hlavně PROČ to chcete. A mějte to neustále před očima! Proč jdete tam, kam jdete, a jak se budete cítit, až tam budete? Uvedu vám příklad mého PROČ:

Chci být zdravá a silná, protože se tak cítím dobře. Protože moje tělesná síla se promítá do síly duševní. Když jsem zdravá, mohu ovlivňovat věci kolem sebe, pomáhat ostatním. Když jsem nemocná, začínám být loutkou v rukách někoho jiného a ztrácím svobodu. To je moje PROČ.

Nadšení je nejvíc!

Udržujte si dlouhodobé nadšení. Ve chvílích, kdy cítíte energii, snažte se zakonzervovat tento pocit, zapište si, co vám dává energii a pocit síly…  a nenechte nikdy tento zdroj vyschnout. Dělejte cokoliv, abyste si udrželi nadšení pro věc.

Správný zdroj informací

Pro mnohé oříšek, pro většinu zkáza. „Jak mám vědět, co mám dělat, když se všude píše něco jiného. Když jeden řekne to a druhý to vyvrátí?“ Rozumím, chápu a soucítím. Věřte mi, že dobrání se správných zdrojů informací, je někdy dlouhá cesta. Nebude to hned. Musíte u toho přemýšlet a neustále třídit a přehodnocovat. Nejcennějším nástrojem pro výběr toho, co je správné, je vaše osobní zkušenost. Není pouze jedné cesty, takže se nesnažte hned napoprvé dělat všechno 100% dobře. Stejně se vám to nepodaří. Důležité je začít a cestou korigovat směr, přehodnocovat a stále jít kupředu. Neusínat na vavřínech.

Akce!

Vědět a mít nadšení je perfektní kombinace pro ten nejdůležitější krok – a tím je AKCE. Bez akce není nic. Můžete vědět všechno, ale bez jakéhokoliv činu se nic nestane. Proto příliš dlouho nečekejte, neremcejte a začněte něco dělat.

Na co se zaměřit ve stravě, když chceš být zdravý / zhubnout

  • Omez nebo vyluč ze svého jídelníčku všechno PEČIVO, PIZZU, TĚSTOVINY, SLADKOSTI, PŘIDANÝ CUKR a FAST FOOD.
  • Jez v každém jídle víc zdravého tuku. Nepotřebuješ jíst pečivo, nebo jeho náhražky. Potřebuješ doplnit z něčeho energii – ze zdravého tuku. („A nepřiberu pak?“ – Ne, naopak zhubneš!). Přidej taky víc zeleniny.
  • „To už si nikdy nedám křupavé pečivo (dortík / Milku / doplň-si-sám-na-čem-ujíždíš)?“ – Takto nepřemýšlej. Řeknu ti proč. Ty si to totiž dáš, když budeš chtít. Tajná info: časem to chtít nebudeš, tolik se ti změní chutě a priority, že budeš pomýšlet na mnohem lepší chuťovky, než je přeslazená Milka. Teď s touto myšlenkou ale neztrácej energii. Soustřeď se na nejbližší dny a cíle. Pak bude všechno jinak (lepší!).
  • Dobrá imunita je skoro všechno, co potřebuješ. Posiluj vlastní imunitu! Vždycky se snaž najít podstatu zdravotního problému, i kdyby to měl být běh na hodně dlouhou trať, vyplatí se to! 80% naší imunity pochází ze zdravých střev. A střevní prostředí poškozuje cukr, většina léků, nadměrný stres, umělá sladidla, toxiny… Při tomto výčtu většina z nás ví, kde začít. Začni prvním krokem.
  • Udrž svoji pozornost jedním směrem minimálně 30 dní – nepřeskakuj a neměň každou chvíli svoje cíle. Někdy se věci začnou dít již během 48 h („splasklo mi břicho, myslela jsem, že jsem prostě tlustá, ale najednou tam to břicho není… a taky nemám tmavé kruhy pod očima“), jindy to trvá déle. Záleží na výchozím stavu.
  • Zapoj se do komunity lidí, kteří tě podpoří. Kteří mají podobný směr. Lidský potenciál a jeho pákový efekt na výsledek je neuvěřitelný. Někdy stačí pár podporujících slov nebo uvědomění, že podobný problém jako já řeší další stovky lidí.
  • Podívej se pravdě do očí a identifikuj svoji největší slabinu. A hlavně: začni na ní IHNED pracovat. Buď sám, nebo za pomoci odborníka. Příkladem může být přílišný stres bez kompenzace – řešením pak přihlášení se na hodiny jógy nebo zrušení některých „povinností“.
  • Když jsi úplně ztracen, poraď se s odborníkem. Může tě nasměrovat. A dobré nasměrování je cennější než slepé následování konkrétních rad. Pamatuj, že do budoucna si budeš potřebovat poradit sám. Zapojuj co nejvíce svoji hlavu a své zkušenosti a to celé konfrontuj s názory odborníků. Dělej si svůj názor.
  • Postupně se vzdělávej – je to tvoje zdraví, a hodně radílků / výrobců potravin bude mít zájem spíše o tvé peníze, než o tvé zdraví. Buď na to připraven. Nevkládej celou svoji důvěru či výplatu do jediné možnosti („Jste moje poslední naděje!“ – Ne, já jsem jen část skládanky, dost možná ale podstatná!).

Přestaň prostě řešit zbytečnosti

Neporovnávej se příliš s ostatními – každý jsme trochu jiný. Ber ostatní lidi pouze jako inspiraci. Neřeš každý gram jídla, zaměř se na stravu jako celek. Je to zdroj energie, ne zdroj stresu. Pojď se koncentrovat na to, co můžeš ovlivnit. Tam, kde se to nejvíce vyplatí, zapoj veškeré možné páky – sílu vlastní energie, nadšení, podobně naladěných lidí, sílu správných informací. Pak se budou dít velké věci.